PRO LEPŠÍ ENERGII, CHUŤ A RADOST DO ŽIVOTA

21. den - strava podle metabolických typů

Strava podle metabolických typů

O metabolických typech se už zmiňuje hodně autorů - znamená to, že každý z nás se z hlediska metabolismu může rozřadit do různých typů podle toho, jak tráví jídlo, jestli je zimomřivý nebo horkokrevný apod. Někdy se typy dělí i na tzv. aktivní parasympatikus a sympatikus, ale častěji na bílkovinový, smíšený a sacharidový typ.

  • Pokud byste se chtěly začíst do detailů, doporučuji knížku Mebolické typy - převratný způsob stravování od Williama Wolcotta a Trish Faheyové.

Nicméně z praktického hlediska je podle mého spíše důležitější vědět, že něco takového existuje, než ten svůj typ hledat. Ve zmíněné knížce je test s hodně otázkami (a i já jsem kdysi pro svoje klienty podle knížky jeden test na určení metabolického typu připravila), který vás dokáže trochu nasměrovat - ale ve skutečnosti jsem zjistila, že většina z nás je (alespoň podle testu) spíš typ smíšený s příklonem k jedné straně.

Metabolické typy si můžete představit jako dlouhou linku, kdy na levé straně je metabolický typ bílkovinový, uprostřed smíšený a vpravo sacharidový:

     bílkovinový metabolický typ                                 smíšený                                                     sacharidový metabolický typ 

________________________________________________________________________ __        

* nízkosacharidové výživové styly                 * běžná strava vč. racionální                * makrobiotika, obvyklá strava podle TČM 

 

 

Smíšený metabolický typ

Většina z nás jsme míšenci. ;) Obvykle profitujeme z vyvážené stravy, někdo s větším někdo s menším příklonem směrem ke stravě s větším množstvím bílkovin nebo naopak sacharidů. To je vysvětlení toho, proč někteří chtějí a potřebují mít maso, vajíčka a další živočišné bílkoviny každý den a jiným stačí dvakrát třikrát týdně nebo ani to ne. Přitom ale nemusí být ani čistý bílkovinový, ani čistý sacharidový.

Západní populace se řídí vlastně doporučeními pro smíšený metabolický typ směrem k sacharidovému typu, protože klasická výživová pyramida je postavená na stravě, kdy je za správné považováno:

  • cca 50 % denního příjmu pramení ze sacharidů,
  • zhruba 20-30 % připadajících na bílkoviny,
  • a zbývajících cca 30 % na tuky.

Víc se mi ale líbí zdravý talíř od Margit Slimákové, který v aktualizované formě tady zohledňuje i další metabolické typy a hlavně druhy stravování. Margit to moc hezky vysvětluje:

Základem dobrého zdraví totiž není jedinečný a zázračný poměr mezi sacharidy, tuky a bílkovinami. Nikdo nepotřebuje redukční diety ani dietní potraviny, aby byl štíhlý. Děti nepotřebují speciální dětské potraviny. Jediné, co potřebujeme úplně všichni, je jíst skutečné potraviny.

Přitom zdravá strava založená na skutečných potravinách může mít různé podoby. Někomu bude vyhovovat vyvážená strava, kdy zhruba polovinu talíře vyplní tuky s bílkovinami a polovinu sacharidy. Někomu ale může více prospívat rostlinná strava s vyšším obsahem sacharidů, někomu zas nízkosacharidová strava s vyšším podílem tuků a bílkovin. Všechny možnosti zohledňuje Průvodce skutečným jídlem.

Bílkovinový metabolický typ

Pokud někdo dlouhodobě vydrží na paleo stravě, příp. vyloženě stravě nízkosacharidové, a tahle strava mu dělá dobře, je dost dobře možné, že je čistý bílkovinový typ. Právě takovému typu naopak dlouhodobě nesedí sacharidová strava, včetně té "zdravé". K těm zdravějším sacharidovým výživovým stylům patří typická strava podle TČM (obecně neobsahuje tolik živočišných bílkovin), správně uchopené vegetariánství a makrobiotika.

Sacharidový metabolický typ

Přirození vegetariáni jsou pravděpodobně spíš sacharidové metabolické typy, protože vůbec netíhnou k živočišným bílkovinám a bílkoviny získávají například z luštěnin a jiných zdrojů, ale v mnohem menší míře. Pokud se ale někdo pro vegetariánství rozhodne například z etických a ekologických důvodů a je typ směrem k bílkovinovému metabolickému typu, může si zadělávat na velký zdravotní problém.

 

Co si z dnešního dne odnést?

Asi to, že je důležité jíst podle intuice a aktuálního stavu a pocitů. Jedna známá, která se věnuje tzv. epigenetické výživě, mi na to řekla, že většina lidí ale díky tomu bude jíst sladkosti a slané a prostě "prasit" v jídle, protože na svoji intuici není napojená.

Jenže já tvrdím, že každý z nás ví nebo alespoň tuší, že sladkosti, brambůrky a vyloženě ty prasárny v jídle, nejsou to pravé ořechové. Takže když nás trápí tyhle chutě (jak už jsme si pověděly, souvisí to i s energetickou kondicí orgánů), tak to chceme změnit.

  • Někdy nám se změnou pomůže úprava jídelníčku (velké chutě můžeme mívat i kvůli nedostatku bílkovin, především těch živočišných, v jídelníčku), jindy energetické ovlivnění orgánů. Na to bývá velmi účinná akupunktura. 

Proto každý z nás má šanci jíst podle intuice a přirozeně tíhnout k většímu množství bílkovin nebo naopak sacharidů v jídelníčku. Ale to si musí vysledovat každý z nás. Nehledě na to, že někdy může být období, kdy potřebujete jíst směrem více doprava (sacharidově) a jindy směrem víc doleva (bílkovinově). 

O takovém sacharidově-bílkovinovém veletoči moc hezky mluví moje kamarádka Olga Hladová, která se roky stravovala makrobioticky a nyní už několik let jde směrem k nízkosacharidovému stravování a paleo stravě:

Nejsem zastánkyní žádného konkrétního výživového směru. Myslím, že nejlepší je jíst základní potraviny a inspirovat se stravou našich předků, tzn. stravou podle ročních období. Právě strava podle ročních období je podle mého jediný výživový směr, který je dlouhodobě akceptovatelný a udržitelný v našich podmínkách.

Stejně tak je taková strava dlouhodobě dobrá i pro stavy únavy, kdy je navíc potřeba zohlednit potřeby těla a energetickou kondici jednotlivých orgánů.

  • O stravě při únavě si ještě povíme víc v dalších dnech.

Raw neboli syrová strava

Trend jíst "nasyrovo" dlouhodobě neuznávám především v zimě. V zimě může v našich podmínkách raw strava mnohým z nás přinést velké zdravotní obtíže, a to i přesto, že má svoje opodstatnění a pozitiva. Především v letních měsících.

Tím, že jsme tu nakously už termiku potravin, bych tu na úvod přidala ze svojí knížky Příběhy českých superpotravin povídání o raw stravě a o tom, proč si myslím, že raw strava není zase tak skvělým výživovým systémem, jak se v posledních letech může zdát.

Teda pardon, teď už mnohem víc frčí nízkosacharidová strava, které se později taky koukneme na zoubek. ;)

Svůj pohled  na vyváženou stranu bych vám ráda vysvětlila na syrové neboli raw stravě - všichni víme, že potřebujeme jíst zeleninu, ovoce a oříšky převážně v syrovém stavu (mají víc enzymů, tepelnou úpravou se neničí některé vitamíny a podobně). Z tohoto pohledu je tedy syrová strava v pořádku a životně důležitá. Jenže… pokud člověk, který jí syrové jídlo celý rok, včetně mrazivé zimy, nemá takzvaně silnou slezinu a trávení, může ohrozit svoji životní energii.

Jak mi potvrdil nejeden terapeut tradiční čínské medicíny, lidé, kteří dlouhodobě jí jen „na syrovo“, ochlazují extrémně svoje tělo a zatěžují energeticky svoji slezinu. Po několika měsících nebo letech většina z nich trpí na otoky nebo jsou chudokrevní a diví se, co za tím je, když nejí žádné uzeniny, fast food a zdraví škodlivá jídla. Častěji u nich vzniká únavový syndrom.

Naše trávení totiž nejsou jen žaludek, střeva, játra, slinivka, enzymy a mikroorganismy, ale zásadní složkou trávení je jakýsi „trávicí oheň“. Ten zajišťuje a udržuje právě slezina. Když náš oheň dobře hoří, slezina dokáže dobře rozdistribuovat energii z jídla po celém těle. Podílí se na obnově a doplnění krve (to je v souladu i se západním pohledem na funkci sleziny) a představuje zdroj naší životní energie získávané jídlem a životním stylem.

Pokud se ale snažíme svoje trávení dlouhodobě udržovat jen studenými a ochlazujícími potravinami (jako je většina raw stravy), oheň postupně uhasíná. Tělo nedokáže živiny správně trávit, udržovat „vodní hospodářství“ a tvořit kvalitní krev. Proto je potřeba být opatrný s celoroční konzumací syrové stravy, především zeleniny a ovoce. Největší problém v našich podmínkách nastává hlavně v zimě.

Sama jsem důkazem, že to opravdu tak funguje. Mám totiž slabou slezinu nebo spíš její energii. Zatímco mi v teplém létě ochlazující syrová strava v létě nevadí (nehledě na to, že je sezónní) a bez problémů ji strávím. V zimě mi syrová (nesezónní, obvykle cizokrajná rajčata, okurky, jahody, citrusy apod.) „hasí“ trávicí oheň, a buď mě prohání nebo jsem po ní nafouklá jako balon. Tělo se totiž snaží takové ochlazující stravy co nejrychleji zbavit v podobě průjmů nebo aspoň meteorismu. Že nevíte, co to znamená? To je jen kulantnější výraz pro nadýmání neboli větry.

Kvalita sleziny a síla trávicího ohně ovlivňuje naše zažívání. Pokud nefunguje trávení správně, často vznikají záněty ve střevech, včetně těch chronických jako je ulcerózní kolitida nebo Crohnova choroba, opakují se problémy s dráždivým tračníkem, průjmy nebo zácpou. Navíc slezinu negativně ovlivňujeme nejen nevhodným jídlem, ale také workholismem, stresem, neustálou mentalní prací nebo neustálým přemítáním. I nad nesmrtelností brouka.

To je také vysvětlení, proč se zvyšuje podíl zánětlivých chorob trávicího traktu v celé západní civilizaci nebo třeba v Japonsku. Japonci sice taky mají svoji tradiční medicínu, ale jejich pracovní tempo je až nelidské, stres nemalý a tlak na výkon obrovský. Strava často podobná jako na Západě. Množství užívaných léků na střevní záněty úctyhodné... nebo spíš k zamyšlení?!

A jak to vím? Měla jsem tu čest ve svém původním zaměstnání spolupracovat s japonskou firmou. Když k nám Japonci přijeli na audit, trošku nám o svém životním stylu povykládali.

Nízkosacharidová strava

Je taková, kdy se jí mnohem více bílkovin a tuků na úkor sacharidů v jídelníčku. Sacharidy v tomhle případě neznamenají jen "škodlivé" sacharidy typu cukr, koblihy a sladkosti, ale také obiloviny (včetně pečiva, rýže, těstovin), brambory a další zdroje polysacharidů.

Tenhle typ stravy může být skvělou inspirací (nebo i krátkodobě velmi dobrou alternativou) pro diabetikylidi s nadváhou. Pomáhá totiž nastartovat metabolismus a zhubnout. Z dlouhodobého pohledu však může i nízkosacharidová strava uškodit.

Kdy může uškodit?

Když se z ní stane extrémní styl, který se snažíme dodržet hlava nehlava i přes varovné signály těla. Tím klidně může být únava, protože tělu chybí i ty zdravé sacharidy. 

Pokud nevíte:

  •  co můžou být zdravé sacharidy,
  •  co konkrétně vlastně pojmy sacharidy a bílkoviny jsou,
  • nebo potřebujete zjistit, jaké jsou zdravé tuky...

... začtěte se do mého e-booku 5 rad, jak chytře nakupovat a jíst.

Pro nás ostatní může být nízkosacharidová strava také zajímavou inspirací v podobě snížení konzumace pečiva a třeba i sacharidových příloh a jejich nahrazení zeleninou a vyšším množství bílkovin.

Jestli vás nízkosacharidová strava láká nebo vás lakají jiné výživové styly, doporučuji si přečíst moje tipy, jak si vybrat tu správnou stravu pro sebe. ;)

 

Na nízkosacharidové stravě dlouhodobě nejlépe profitují tzv. bílkovinové metabolické typy.

Tak co, dává vám tohle povídání a tyhle principy smysl?

Jestli máte ještě chuť si přečíst něco víc o raw stravě, včetně argumentů, proč je i prospěšná (což já nerozporuji), tak se začtěte do článku opět od Margit Slimákové níže.

Třeba jste právě vy tou osobou, které by mohla syrová strava dělat dobře. ;) Ale spíš si myslím, že ne, protože při únavě spíš většina z nás potřebuje zahřívat a doplňovat energii. A k tomu nám pomáhají spíš teplejší jídla a pití. 

 

Takže všeho s mírou a hlavně s normálním, řekněme selským, rozumem. :) Prostě někdy v životě budete mít chuť jíst "nízkosacharidově" a jindy "vysokosacharidově". I to je normální a přirozené.

Shrnutí všech dní, živých vysílání a videí najdete na této stránce.