NAKOPNĚTE SVOJI ENERGII S LASKAVOSTÍ K TĚLU A DUŠI

23. den - umění se zastavit + trochu o spánku

Jak to máte se schopností se zastavit? Sama od sebe, ne bez vnějších příčin. Musí k vám přijít velká únava, úraz nebo jiné vnější zastavení, abyste se uměla zastavit a odpočinout si? Nebo si třeba udělat vanu, dát relax, dopřát kosmetickou masku nebo masáž. 

Pojďte zjistit, jak se zastavit sama od sebe. A taky, jak je to se spánkem a odpočinkem. Podrobnosti si poslechněte ve videu (točeno v říjnu 2020, ale až na malé drobnosti prakticky odpovídá současnému textu) nebo si přečtěte v textu.

Úkol č. 23 - používejte stopku

Dneska si můžete vyzkoušet ještě víc vnímání svého těla a svých potřeb. A to za pomoci techniky zvané stopka. 

Stopka je cvičení, které jsem se naučila ve Škole sebelásky psycholožky Lucie Kolaříkové. Používá se tak, že se několikrát denně zastavíte a navnímáte, jak se cítíte a jakou potřebu má právě teď vaše tělo. Prostě si dáte na chvíli stopku. ;)

Ty potřeby můžou být různé. Třeba:

  • zajít si na záchod
  • protáhnout se
  • konečně se najíst
  • odpočinout si

Stopku dělejte nejen dnes. Pokračujte i další dny, abyste si ji zafixovala. Klidně si na následující dny nastavte upomínku v mobilu, aby vám připomněla, že se teď máte zastavit. Třeba jednou za hodinu nebo častěji nebo aspoň třikrát čtyřikrát denně.

Nádech, výdech a pár sekund jen pro vás a vaše tělo

Já vím, že ne vždy je možné všechny potřeby splnit, ale třeba i na poradě v práci je možné se vědomě nadechnout a vydechnout a třeba zakroužit nohama v kotnících. A i od malých dětí je možné si konečně odskočit na ten záchod...

Prostě se párkrát denně zastavte a navnímejte, jak se cítíte a jakou potřebu má vaše tělo.

Spánek

Pokud vám ze STOPKY vyjde, že si potřebujete odpočinout, doporučuji si dát na pět nebo deset minut opravdu oddech. Máte-li kde, lehněte si aspoň na chvíli a třeba i zavřete oči. Zkuste si dát několik kol dýchání nebo se stočte do prenatální polohy a chvíli odpočívejte. Když si chvíli zdřímnete, tak je to fajn.

Když jsem začala chodit do práce ve velmi těžkém stavu podvýživy, anémie a taky únavy, musela jsem často chodit na velkou kvůli ulcerózní kolitidě. Tehdy jsem odpočívala tak, že jsem i na tom záchodě na chvíli zavřela oči a "zadřímla". Ne, nestrávila jsem tam většinu pracovní doby. Dokonce bych řekla, že jsem tam strávila míň času než v průběhu pracovních přestávek stráví u cigarety někteří kuřáci, ale tohle "zadřímnutí" mi vždycky pomohlo a získala jsem sílu fungovat dál.

Teď jsem s dětmi už sedm let doma. Teda, když nepočítám půlroční "pauzu", kdy jsem trochu neplánovaně nastoupila před mateřskou s druhým dítětem, dcerou Magdalenkou, do práce. Díky rodičovské "dovolené" tak mám prostor si občas zalézt do postele i přes den. Někdy se stane, že se děti dívají na pohádku a já si chvilku zalezu do postele místo nich. Narozdíl od nich si totiž po obědě šlofíka dám ráda. :) Obě děti přes den odmítají spát už od svých 18 měsíců.

Když se mi podaří i na chvíli usnout, je to skvělé přeprogramování nebo zastavení v rozjetém kolotoči nebo třeba i emocích.

  • Každému dělá dobře jiný čas odpočinku, ale většinou nejlepší osvěžení přinese krátký spánek přes den. Mně třeba stačí 10 až 15 minut. Natáčím si dokonce i budíka. 

Dlouhý spánek totiž přináší většinou problém večer s usínáním a někdy se "rozespíte" tak, že můžete mít problém vstát. 

Krátký odpočinek je to, co tělo potěší

Lidé, kteří mají epilepsii, mají dokonce od lékařů doporučeno, ať přes den nespí, protože by jim to mohlo zaktivovat problémy. Aspoň tak to řekli lékaři mojí mamce, když ji léčili s podezřením právě na epilepsii. Delší odpočinek nebo spánek je samozřejmě taky někdy potřeba, ale pokud potřebujete spíš jen znovu získat energii po obědě nebo v průběhu pracovního dne, můžete zavřít oči třeba jen na židli.

Moje tchyně si chodí po obědě sednout do obýváku do křesla a tam se zavřenými očima odpočívá. Někdy i krátce zadřímne a prý ji to bohatě stačí. Pro mě je lepší postel a můj muž třeba po obědě odpočívat vůbec nechodí. ;)

Umění se zastavit je o tom vyměnit "muset" za "můžu"

Nezapomeň! Nemusíš vstávat v pět ráno, nemusíš cvičit jógu, nemusíš si dát zelené smoothie k snídani,
nemusíš se otužovat ani každé ráno meditovat, afirmovat nebo vizualizovat.
Jediné, co musíš, je vnímat to, co rezonuje s tebou.
To, co tobě dodává energii a pomáhá ti skvěle začít den.
To je to jediné, co musíš udělat.

(text ze zadní strany diáře malířky a umělkyně Míši Maškové)

A to je to, co bych vám chtěla dneska závěrem předat. Dovolte se zastavit a třeba klidně i nic nedělat. Dovolte si odpočívat a jen tak být. 

Kromě zeleného smoothie a vstávání v pět ráno všechna témata zmíněná Míšou tady v programu zazní. :-D I tak s Míšou naprosto souhlasím. Opravdu nemusíte dělat vůbec nic z toho, o čem píše Míša nebo tady já. Důležité je na tomhle vzkazu totiž tohle:

Dělejte to, co rezonuje s vámi.

Pokud nemáte chuť si dávat šlofíka, meditovat nebo dělat stopku, nedělejte to prosím. Dělejte jen to, co cítíte, že právě teď potřebujete. I když právě ta stopka k tomu si navnímat, co potřebujete, může pomoci.

Závěrem mám pro vás ještě citaci z mého staršího článku Skutečně MUSíš?, kde jsem psala o únavě. Byla jsem sice v tu dobu těhotná (stejně jako teď :-D ), ale tehdy to byla víc než jen těhotenská únava:

Stačí si připustit, že vše NEMUSí být tak, jak by mělo být nebo jak si myslíte, že by mělo být. Nejzajímavější na mé zkušenosti bylo si připustit, že NEMUSÍM všechno zvládnout tak, jak jsem si naplánovala. Další dva tři dny jsem přijímala dny tak, jak přicházely, bez ohlížení se na to, co vše ještě MUSÍM nebo spíš bych chtěla udělat.

Naordinovala jsem si co nejvíc spánku a meditací a taky uvolnila právě ten vnitřní tlak na sebe. Zkuste hádat, co následovalo? Jestli hádáte, že úleva a návrat k původní, byť těhotenské energii, tak hádáte správně. Teď už zbývá jediné:

Nezapomenout, že N-E-M-U-S-ÍM! Ale že M-Ů-Ž-U, když mám energii a sílu.

 

 

Rozcestník celého programu najdete tady.