„Jsem dost dobrá.“ A co ty?

Včera mě objala plačící kamarádka při náhodném setkání na náměstí. Potřebovala najít v objetí alespoň na chvíli útěchu kvůli zdánlivé banalitě. Nedaří se jí totiž naučit dvouletou dcerku být bez plín a její okolí už se nad tím pohoršuje. V sobotu jsem se zase objímala při loučení se svými bývalými spolužáky z gymplu. Měli jsme …

„Jsem dost dobrá.“ A co ty? Pokračovat ve čtení »