Minulý týden jsem se náhodou potkala s kamarádkou Monikou Svatošovou, která spolupracuje s Výdejnou chutí. Smála se, že na mě zrovna myslela, protože ji napadlo, jestli bych nechtěla ochutnat jejich ovoce z jihu Itálie v bio kvalitě. A to bych nebyla já, abych nechtěla.
Vždyť je to vlastně můj (původní) obor – potraviny a jejich kvalita. A i když dnes o jídle mluvím hlavně v souvislosti se zdravím, trávením, buněčným zdravím a celkovým životním stylem, tenhle základ ve mně zůstal. Zajímá mě, odkud potraviny pocházejí, jak vznikají, jak byly vypěstované a jestli jejich kvalita odpovídá tomu, co od nich očekáváme.
Jde o to, odkud ovoce pochází
Když jsem se podívala na to, jak Výdejna chutí funguje, nadchl mě samotný princip. Ovoce pochází z malých ekologických sadů z jižní Evropy, od lidí, které osobně znají. Nesklízí se dlouho dopředu a díky tomu ovoce neleží dlouho po skladech, ani se netrhá nezralé, ale sklízí se až podle objednávek.
To je přesně ten typ věcí, které mi dávají smysl. Nejen proto, že jde o bio kvalitu. Ale proto, že se tu vracíme k něčemu, co mi je blízké i lidsky: k sezónnosti, čerstvosti, respektu k přírodě a k tomu, že jídlo nemá být jen „dostupné kdykoliv a za každou cenu“, ale má svůj čas, původ a hlavně opravdovou chuť.
Co jsem ochutnala?
Od Monči jsem dostala pomeranče, včetně odrůdy Cara Cara s jemně načervenalou dužninou (je velmi sladká a nutričně bohatá, obsahuje hodně vitamínu C a díky lykopenu má i vyšší antioxidační schopnosti než běžné pomeranče), grep, mučenku a avokádo.
Vzhledem k tomu, že avokádo už bylo krásně vyzrálé a jsem jediná v rodině, kdo ho jí, pustila jsem se nejdřív do něj. Udělala jsem si jednoduchý avokádový toast s trochou extra panenského olivového oleje, špetkou soli, pár kapkami citronu a k tomu svoje úplně první pošírované vejce.
A musím říct, že to byla opravdu velká dobrota. Zbytek avokáda pak ještě skončil v tortille s kuřecím masem. Ach, ta chuť vyzrálého avokáda. Prostě mňam.
Ale to hlavní překvapení přišlo až u citrusů.
Takhle dobré pomeranče jsme doma snad ještě neměli
Náš nejstarší citrusy nejí prakticky vůbec. Dcery občas ano, ale většinou spíš jen vymačkané. Klasické pomeranče z obchodu u nás zkrátka nepatří mezi jídlo, po kterých by se doma zaprášilo. A pokud už je kupujeme, tak většinou odšťavňujeme (resp. vymačkáváme z nich šťávu).
Navíc fakt nechci jíst nutně pomeranče nebo ovoce, které přiletělo přes půl zeměkoule, bylo utržené nezralé a dozrávané látkami k tomu určenými. To si raději dám české superpotraviny.
Jenže tyhle? Ty byly tak slaďoučké a dobré, že jsem měla co dělat, abych uchránila pár kousků pro mého muže, aby taky ochutnal. A to se u nás opravdu nestává.
Rovnou jsme snědli (vypili) všechny pomeranče a všechny odrůdy byly výborné. Nejen šťavnaté, ale hlavně opravdu chutné. Takové ty pomeranče, které člověk nejí jen proto, že „jsou zdravé“, ale proto, že mu prostě fakt chutnají.
A to je fakt hodně velký rozdíl.
Šťáva byla skvělá. Ale skoro jí bylo škoda.
Dva pomeranče jsem ještě vymačkala na šťávu. A byla luxusní. Skoro mi to ale přišlo škoda. Protože všechny pomeranče byly samy o sobě tak dobré, že je člověk chtěl prostě normálně sníst… upřímně – napadá mě k tomu i méně spisovné slovo. Prostě sežrat.
To je mimochodem podle mě nejlepší známka kvality, protože nepotřebujete chuť „zachraňovat“ nějakou úpravou, mixováním nebo odšťavněním, protože sama o sobě chutná skvěle.
Co mě ale překvapilo nejvíc?
Když pomeranče vymačkávám, bývá mi líto nechat na slupce zbytky dužniny, takže je obvykle ještě dojídám (vykusuju). Jenže normálně mi po tom často zůstává na rukou nepříjemná pachuť. Někdy bohužel i na rtech, i když se snažím se slupky moc nedotýkat. Občas až takový zvláštní „pálivý“ pocit.
A tady? Vůbec nic. Žádná nepříjemná stopa na rukou. Žádná divná pachuť. Žádný pocit, že si člověk musí jít hned umýt ruce a být opatrný i při samotném kontaktu se slupkou. Právě v takových detailech člověk najednou pozná rozdíl.
Nejen v chuti. Ale i v tom, jak bylo ovoce vypěstované, ošetřené a jak s ním bylo zacházeno. Prostě jednoduše a laicky – nebylo stříkané. Pro mě osobně tohle byl možná ještě silnější moment než samotná sladkost a chuť těch pomerančů.
Proč mi to dává smysl i z pohledu zdraví
Jako člověk, který se dlouhodobě věnuje potravinám a celostnímu zdraví, vnímám jednu důležitou věc: kvalita jídla není jen o makroživinách, kaloriích nebo tom, jestli je na obalu napsáno „fit“ nebo „bio“. Kvalita je i o původu. O způsobu pěstování. O čerstvosti. O tom, jestli ovoce/zelenina dozrály přirozeně. O tom, jestli je sezónní. O tom, jestli chutná tak, jak má.
A často právě chuť bývá první signál, že je něco jinak. Proto jsem tak nadšená.
A co zbývající dva druhy ovoce? Mučenku jsem ochutnala asi poprvé v životě, takže tam úplně nemám srovnání. Ale i grep byl na tenhle druh ovoce příjemně sladký.
Největší hvězdou celé ochutnávky pro mě ale byly jednoznačně pomeranče. Prostě takhle dobré pomeranče jsme doma opravdu dlouho, možná spíš nikdy, neměli. A už asi ani jiné nechci.
Pokud také řešíte, co opravdu jíte…
Pokud vás zajímá, co doma opravdu jíte, odkud to pochází a jak to má chutnat, pak mi tenhle koncept dává opravdu velký smysl. Ne kvůli trendu. Ale kvůli tomu, že opravdu poznáte rozdíl a hlavně do sebe necpete ovoce nabušené pesticidy a chemií.
Děkuju Monči a Vydejnachuti.cz za možnost ochutnat. Tohle byla jedna z těch zkušeností, které člověka utvrdí v tom, že kvalita není detail. Kvalita je základ. Nejbližší termín objednávek je 30. 3. 2026.
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
