Jak k nám proplula Magdalenka Anna

Křičím každé dvě až tři minuty. Před námi policejní auto. Proberu se z porodních bolestí a říkám svému muži: „Myslíš, že by nás pustili bez kontroly dál?“ Manžel zvesela odvětí, že by nás třeba doprovodili i s majáčkem. Naštěstí nás nestaví a my jedeme dál.

I tak přijíždíme přímo před vchod neratovické porodnice jak v americkém filmu. Vystupuji z auta a padám v dalším návalu bolesti do náručí své porodní asistence. Lidi se zastavují, nabízí vozíček a doprovod.

Moje PA (zkratka pro porodní asistentku) říká, že stačí přivolat výtah. Mezi kontrakcemi se přesouváme do výtahu a následně okamžitě na porodní sál.

Že se mi změní interval kontrakcí z šesti na pouhé dvě minuty ještě při pobytu doma mě tedy nenapadlo…

Čeká nás přitom více než půlhodinová cesta

„Prima,“ říká moje PA do telefonu, že už se mi rozjely pravidelné kontrakce. Domlouváme se, že při kontrakcích po přibližně devíti minutách ještě přijede k nám domů a pak teprve vyrazíme do porodnice.

Ejhle. Než se PA dopraví přes ranní špičku v Praze, mám několik porodních stahů po šesti minutách a zničehonic po dvou. Navíc ještě s přirozeným čištěním těla, takže sedím na záchodě a prodýchávám a prozpívávám (spíše prokřičím) kontrakce tam.

Změna scénáře

Obvolávám své domluvené „hlídačky“ pro syna a volám asistence, že už je to tu. Měníme scénář. Sejdeme se rovnou v porodnici. Můj muž mezitím honem svačí mezi dveřmi do bytu, když čeká, až vyjdu ze záchodu. A já mezi běháním na toaletu a dobalením posledních věcí do sebe soukám kousek buchty.

Jít znovu k porodu (jako u syna) hladová si netroufám. Tehdy jsem neměla žádnou energii a byla vycucaná jako citron.

Po cestě konzultujeme s PA, zda neodbočit na bližší Bulovku… přeci jen… dojezd do Neratovic máme nějakých 35 minut. Když to dobře jede! O půl jedenácté dopoledne však bývá Praha ještě docela plná.

Porodím v autě nebo na dálnici?

Mezi kontrakcemi vážně řeším, že snad porodím někde po cestě a lehce si vyčítám, že jsem si nezvolila bližší porodnici. Naštěstí to nakonec byla dobrá volba a manžel vypjatou jízdu zvládl taky bravurně. Žádná pokuta snad nepřijde :-)

Malá neratovická porodnice je totiž taková rodinná a dá-li souhra všech okolností, personálu a zdraví rodičky a dítěte, tu možnost, také nakloněná přirozeným porodům a respektování porodního plánu.

Příjem na sál

Na sále mě vyšetřuje paní lékařka, u které jsem byla den předtím na kontrole.

Prý jsem otevřená „jen“ na 5 cm. Což je pro porod docela málo. Na to, že jsem měla pocit, že porodím už po cestě, je to trošku nepříjemné překvapení. „Nevadí.“ Uklidňuje mě moje PA.

Žena, kterou jsem „objevila“ asi čtyři týdny před porodem a která, jak se ukázalo, sehrála tu největší roli pro přirozený a klidný porod, jak jsem si přála. Díky, Petro!

Průběh porodu totiž rychle pokračuje. Monitorování srdečních ozev miminka je v pořádku. Díky mojí porodní bábě jsem klidná a dokážu kontrakce dobře prodýchávat, prokřičet a profunět.

Vybavují se mi slova a techniky z e-booku Mystický porod od Terezy Kramerové. Zvládám je používat. Vědomě uvolňuji ústa a směřuji své myšlenky a mysl na otvírání čípku, abych urychlila příchod miminka.

Jak mi později Petra vysvětlila, intenzitu kontrakcí jsem měla skutečně silnou a tím pádem prožívala ostrou a výraznou bolest. Naštěstí mě už nepřekvapila tak jako při porodu syna.

Hamiltonův hmat a streptokok

Paní doktorka, co mě vyšetřuje, se asi mému akutnímu příjezdu trošku diví. Den předtím mi, osmý den po vypočteném termínu porodu, nabízela Hamiltonův hmat a cítila jsem z ní nedůvěru v samovolné spuštění porodu.

Možná se jen cítila nepříjemně nebo trochu uraženě, že jsem tento bolestivý zákrok odmítla.

V den porodu však na jakékoliv debaty není čas. Mám pozitivní nález na streptokoka, na který se standardně matce při porodu dávají antibiotika.

Poprvé v životě žádám o revers

Udělala jsem vše proto, abych své dítě streptokokem co nejméně ohrozila a současně, abych já nebyla zbytečně zatížena antibiotiky i s ohledem na mé diagnózy – ulcerózní kolitidu a Bechtěrovovu nemoc.

Prostě antibiotika při porodu nechci, ač jsem původně nic takového nezvažovala. Důvody pro své rozhodnutí i to „jak jsem se streptokoka zbavovala“ ještě před porodem sděluji jen na přání. Proto v krátkosti – použila jsem homeopatické kapky míchané na míru, bylinky a mentální techniky.

Okamžik napětí

Lékařka přichází a ptá se na aplikaci antibiotik. Mám dojem, že dech zadržím nejen já, ale i PA a můj muž, kteří moje rozhodnutí respektují. Chvíle, kdy se lehounce zastavil čas. Alespoň pro mě.

Poděkuji a říkám: „Jsem připravená podepsat revers.“ Paní doktorka naopak nic neříká a odchází připravit papíry.

Tím, že jsem si dokázala ustát své přání a paní doktorka je plně akceptuje, získávám velkou vnitřní sílu, jak si, především zpětně, uvědomuji.

Lékaře respektuji, ale nejsou bohové. Za zdraví své i svých dětí mám skutečně zodpovědnost jen já. Postupně se učím tu zodpovědnost převzít a nenechat ji právě v rukou jen samotných lékařů, nařízení a zavedených praktik, z nichž zdaleka nejsou všechna nutná.

Chci s lékaři komunikovat jako rovný s rovným a mít právo se rozhodnout o lécích a postupech s ohledem nejen na zdraví, ale i na nežádoucí účinky samotné léčby. Vím, že i tohle má svoje rizika, ale nehodlám házet vinu za svá rozhodnutí a případné problémy na lékaře.

Šup na žíněnku

Po monitoru a podepsání reversu se přesouvám na žíněnku a volím si  vlastní porodní polohu…. Nechci rodit na zádech, když je vše jinak v pořádku (při porodu vleže se zmenšuje „průchod“ porodními cestami až o 25 %).

Překvapuje mě, že samotná finální fáze porodu nakonec trvá relativně dlouho a ke konci mám pocit, že se roztrhnu. Je to velký rozdíl oproti porodu syna, kdy jsem byla „sjetá“ epidurálem a oxytocinem a syn byl po jedenácti hodinách kontrakcí, „zastaveném“ porodu a následném povzbuzení léky na tři zatlačení venku.

Ale díky mé porodní bábě i skvělým neratovickým PA rodím přirozeně a v jakési pozici na čtyřech. Rukama se opírám o balon a svého muže. Nakonec cítím, jak vyklouzává hlavička a celé tělo. Ta úleva.

Okamžitě dcerku dostávám na tělo, PA mi pomáhají si lehnout a zakrývají nás. S mužem „kontrolujeme“, že skutečně máme holčičku, jak ukazovaly snímky z ultrazvuku. Po nějaké době přichází stříhání pupečníku. Stříhá ho tatínek.

Po chvílích mazlení s dcerkou mě manžel a porodní asistentky zvedají do dřepu, ve kterém rychle a snadno porodím placentu. Přesouvám se na lehátko. Vše stále s dcerou v náručí.

Probíhá stoprocentní bonding, malá začíná pomalinku ochutnávat mlezivo a všichni respektují porodní přání. Dceru váží a ošetřují až po cca dvou hodinách od porodu. Máme klid být všichni spolu v těch prvních zázračných minutách.

Porod nebyl orgasmický ani bezbolestný

Ale dal mi velkou sílu. I když mi samotná tlačící fáze připadala jako věčnost, s monitorováním srdečních ozev a finální fází však trval porod od našeho příjezdu do Neratovic pouhých 50 minut.

• Porod mi dal sebevědomí, že umím porodit své dítě přirozeně a bez zásahů.
• Porod stvořil silnou ženu a hlavně klidnou matku i dítě.

Neříkám, že povaha dítěte závisí na porodu. Některé stavy a psychické pochody však průběh porodu dokáže zásadně ovlivnit ještě mnoho dní, možná týdnů nebo i měsíců, po něm.

Za ty roky práce na vlastním zdraví jsem se naučila, že nejdůležitější je dobrá psychická kondice.

• Proto jsem volila menší porodnici, kde jsem očekávala, že budu mít větší klid na porod i první hodiny po porodu.
• Proto jsem se na svůj druhý porod (i když i ten první byl hezký) mnohem víc mentálně připravovala. Meditovala jsem, vizualizovala si průběh porodu, vnímala víc sama sebe, své tělo i miminko. Víc jsem popsala v článku Mystický porod a vizualizace >>>

Až zpětně jsem objevila parádní předporodní online kurz Porod bez obav – když jsem si ho dodatečně poslouchala, podepsala bych se pod vše, co tam lektorka a současně dula Majka Staňková říká. Vřele ho doporučuji, pokud vás první (nebo klidně i druhý) porod čeká.

Doufám, že jsem vám svým sdílením přinesla také trochu svojí naděje, laskavosti a síly. Také prosím o shovívavost ve vašich názorech, které třeba neladí s těmi mými.

Pro oba své porody jsem si zvolila menší porodnici právě kvůli pohodě své i dítěte. Pro někoho však může být pohodou a bezpečí zázemí velké porodnice s mnoha přístroji a skvělou neonatologií.

Je to můj porodní příběh a moje zkušenost, kterou s otevřeným srdcem sdílím!

• Věřím, že to třeba některým ženám pomůže za vysněným porodem nebo mateřstvím.
• Možná vám to také trochu umožní pochopit i ty „biomatky“, které doma nerodí jen tak z plesíru (jak se tohle slovo vlastně píše??), ale ze skutečného přesvědčení, že porod je zázrak a jsme schopny ho ovlivnit i svým vnitřním nastavením.

Dělám si také naděje, že jsem trochu otevřela i téma zodpovědnosti vůči sobě i rovného přístupu vůči lékařům a lékařům vůči nám.

Děkuji.

• Děkuji svojí porodní asistence Petře Duškové za skvělý doprovod i cenné rady a sdílení, neratovickým PA i celému personálu nemocnice. Obzvlášť sestry z dětského byly naprosto fantastické.
• Děkuji svému muži a děkuji svým oběma dětem.
• Děkuji Emě Pitnerové za dárek v podobě srdíčka červeného korálu a její Strážkyni mateřství a Tereze Kramerové za to, kolik toho pro těhotné ženy připravila a co učí.

Zaujal vás tenhle příběh?

O tom, jak byla složitá cesta ke dvěma zdravým dětem, si přečtěte v e-booku ke stažení zdarma tady:

 >>> Jak jsem se dostala z nemocí a bolestí <<<

Veronika Hanzlíková

(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)

20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.

• Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
• Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
• Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
• A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.