Odrušená matka nebo moudrá žena?

„Ježíšmarjá,“ říkám si pro sebe, když vidím syna řítit se z prudkého kopce na odrážecím kole. Volám na něj, ať brzdí, což asi na stometrovém kopci se sklonem tak 8 %  udělá nakonec asi dvakrát. Přemýšlím, že zavřu oči, abych mu svým strachem i na dálku nepomohla ke karambolu.

Věřím totiž tomu, že strach je tak silná energie, že nám často může to nežádoucí a nechtěné skutečně „přitáhnout“.

Nakonec jsem se svůj strach rozhodla potlačit a důvěřovat. Synovi i jeho andělu strážnému, že tohle dopadne dobře. Nechala jsem dokonce i otevřené oči. Zcela vědomě. A to proto, abych viděla případný mechanismus pádu a mohla tak správně řešit následky jako oděrku nebo jako skutečný průšvih.

Zavřené oči nám při řešení problémů nepomůžou. Naopak, když přivíráme oči a nechceme něco vidět a řešit, neznamená to, že problém zmizí sám od sebe nebo že neexistuje.

Modlitba

V některých případech však nezbývá než důvěřovat, nechat věci plynout a třeba vyslat někam tam nahoru pár prosebných vět nebo slov o pomoc. Slovo „ježíšmarjá“, které jsem při rychlé jízdě syna zamumlala, bylo vlastně takovou rychlou a účinnou modlitbou.

Myslím, že tohle byla skutečná modlitba, i když občas tohle spojení nadužívám a podle křesťanských tradic vlastně beru boží jméno nadarmo. Když mi ale zbývá víc času, tak si občas zazpívám tuhle modlitbu od skupiny Marien:

Bože, dej mi sílu snášet pokorně, co změnit nemám sil.
Odvahu, abych to nač stačím, na tomhle světě pozměnil.
A taky prostý rozum, který vždycky správně rozezná,
co se změnit nedá a co se změnit dá…

Ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal.

Ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal.

Odrušená matka nebo moudrá žena?

Kromě té krátké modlitby jsem ještě mohla synovi rychlou jízdu zakázat, ale během několika vteřin jsem se rozhodla ho nechat jet i s rizikem, že se na nerovném povrchu vybourá. Ale vím, že je šikovný a znám jeho schopnosti.

Přesto přiznávám, že to bylo na hranici toho, co jsem schopná, jako jinak docela odrušená matka, psychicky ustát a nezasáhnout :-)

Termín „odrušená matka“ používám ve smyslu klidná matka a žena, která obvykle neprudí sebe ani své děti nebo rodinu kvůli striktnímu režimu, spánku, jídlu, přílišnému úklidu nebo velkým strachem o bezpečí svých blízkých i při banálních záležitostech.

Odrušená matka nebo moudrá žena?

Vše dobře dopadlo, ale pokud jde něco přes naši vnitřní hranici důvěry, nenuťme se do stavu „odrušené matky“ :-D

Je potřeba řešit, co řešit lze, ale nestříhat sobě ani svým blízkým křídla jen kvůli vlastnímu strachu.

Důvěřovat sobě, svým blízkým i Pánu Bohu, že to ti druzí opravdu zvládnou.

K tomuto poznání jsem došla nejen přes mnoho přečtených knih (jako je třeba skvělá kniha Koncept kontinua), ale především přes životní prožitky a bolesti, kdy …

  • jsem přišla o svého prvního partnera při nehodě na motorce,
  • řešila jsem skutečné pos…. kvůli nemoci zvané ulcerózní kolitida,
  • jsem zakusila ztrátu několika nenarozených miminek.

I přes bolest jsem dostala mnoho darů

Dar důvěry, že se vše děje, jak má. Dar se zbytečně nestrachovat. Dar býti snad moudrou ženou a trochu odrušenou matkou, která důvěřuje Bohu, svým dětem i blízkým. Teda většinou :-) Tyhle dary jsem si ale musela prožít a protrpět, abych je skutečně získala.

Konečně jsem díky tomu všemu dospěla do fáze, kdy vás tohle všechno taky naučím. Naučím vás:

  • techniky, jak zvládnout svoje strachy,
  • co dělat, když život, zdraví a jídlo jsou stále pro vás jeden velký boj,
  • jak znovu najít v životě radost.

 VIP klub „Od těžkostí k harmonii těla a duše“

Pro vás právě připravuju a chci vám ho připravit na míru. Proto mi prosím napište do komentářů nebo na e-mail info@veronikahanzlikova.cz, jestli vás takový klub láká a co byste potřebovali přímo vy nyní řešit.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *