Před téměř šesti lety jsem četla nádherný článek od Jozefa Černeka s názvem Výjimečnost ženství. Tehdy jsem měla jen jedno dítě, dvouletého syna Pavla, a byla hodně štíhlá. Hubnutí po prvním porodu se rozběhlo takřka samo a kdybych byla celebrita, psalo by se o mně:
Veronika H.: „Po porodu jsem zhubnula kojením, i když jím hodně čokolády.“ Nebo něco takového. ;)
Jenže jsem zase nebyla v úplně nejlepší zdravotní kondici kvůli ulcerózní kolitidě. Naštěstí jsem ale dostala díky mateřství prostor podívat se do nejrůznějších zákoutí své duše. Taky jsem musela najít znovu sebevědomí, které dost utrpělo.
Já vím, že mateřství je poslání a má to být jedno z nejkrásnějších životních období, ale zároveň patří mezi nejtěžší „práce“ na světě. Tahle práce kolem dětí, plenek, kojení, krmení, nošení a samozřejmě domácnosti a celé rodiny navíc bohužel nejde příliš vidět.
Taky finanční závislost na partnerovi udělá s psychikou některých žen svoje. Přiznám se, že i s tou mojí. Cítila jsem se relativně dobře, byla jsem šťastná, že mám vytoužené dítě, ale nijak zvlášť jsem nezářila.
Po druhém a velmi krásném porodu jsem se cítila tak šťastná a spokojená, že jsem „najednou“ nepotřebovala léky. Po 15 letech jejich užívání. Bylo to i v období, kdy jsem začala používat Faster EFT a zaplatila si emoční koučku.
A tehdy jsem poznala, jak je pro zdraví a celkovou kondici důležitá psychická pohoda a přijetí vlastního těla i toho, že se někdy vztekáme, pláčeme a jsme protivní. A taky, že pomáhá se cítit (d)oceněný. Někdy nám k tomu může pomoci partner, častěji však je potřeba se pochválit/ocenit sám. Nebo spíš sama.
Ráno třeba začít pochvalou. Slova „ráno ti sluší“ nebo „dnes tak záříš“ by měla být přirozenou součástí ranního rituálu. Pochválit oči, parfém, postavu či dobře odvedenou práci by mělo být samozřejmé.
Jozef Černek, Výjimečnost ženství, časopis Vitae 07/08 2016
Článek pana Černeka promlouval především k mužům, ale týká se vlastně žen a jejich potřeby (sebe)lásky a (sebe)úcty. To jsem si znovu potvrdila ve chvíli, kdy se mi po třetím porodu nepodařilo samovolně zhubnout. Ani kojení nepomáhalo. Ne že bych se snažila nějak extra, ale myslela jsem si, že půl roku po porodu přirozeně zhubnu. Stejně tak, jako se to podařilo po tom druhém.
Jenže jsem kvůli řešení pohybového problému naší nejmladší neměla na nějaké hubnutí čas, sílu ani chuť. Unavená, strhaná a po zimě bez energie a vnitřní radosti… prostě jsem se necítila nejlíp.
Až jsem se z toho všeho otřepala i trochu psychicky (po hospitalizaci s dcerkou v nemocnici a zavedení pohybového režimu – cvičím s dcerkou třikrát denně, což se aktuálně nasčítá do zhruba hodiny času za den), konečně přišel prostor pro mě.
Udělala jsem drobné změny v jídelníčku, trošku víc začala dbát na pohyb, ale žádné hubnutí se nedostavilo…. Říkala jsem si proč? A pak mi to došlo. Vždyť i v mojí psychice, mysli a představách o těle, může být zakopaný pes. A najednou to šlo!
Přirozeně jsem začala hubnout. Dnes jsem ještě v procesu a nemám svoji předcovidovou váhu. Ale k té předtěhotenské už mi chybí jen jedno kilo. Jupíí.
Díky tomu všemu jsem si znovu potvrdila, že naše mysl je opravdu důležitá. A taky psychika a životní pohoda. Proč být štíhlá, když jste strhaná kvůli nemoci nebo zdravotním problémům? To je lepší mít nějaké kilo navíc a být v pohodě. Jenže záleží, kolik těch kilo je.
Já se ale rozhodně cítím lépe, když nemám kila navíc. Navíc opravdu platí tvrzení pana Černeka: „Aby svět fungoval, musí se žena cítit výjimečná a krásná.“
Já se teď tak cítím
A i díky tomu jsem získala chuť, energii a sílu vás na té vlně vzít sebou. ;) I když mám ještě nějaká ta covidová kila, cítím se skvěle a teď od 28. června spouštím 21denní online program v FB skupině SKVĚLE V TĚLE. Během 21 dní spolu projdeme… no však si to přečtěte sami tady a rozhodněte se, jestli jsem já ta správná průvodkyně pro vás.
A není nutné, abyste právě teď potřebovali shazovat ta kila. Není to totiž jen a jen pro hubnoucí.
Na závěr mám pro vás ten nádherný a silný článek pana Černeka:
UČINIL JSEM OBJEV! Vím, „učinil“ není správné slovo, ale „udělal“ jsem objev nezní dost velkolepě. A „objevil jsem“ zase zavání náhodou. A toto, dámy a pánové, náhoda není. Rozsáhlým výzkumem jsem přišel na zákonitost, na kterou by mohl být pyšný i sir Newton či koupající se Archimédes. Moje věta – zatím ji můžeme skromně nazvat Černekova konstanta – zní: „Aby svět kolem nás fungoval, musí se žena cítit výjimečná a krásná. Nejen muži, ale celé rodiny jsou doslova blažené v momentech, kdy se matka či manželka, zkrátka bytost, na níž stojí a padá rodina a život, cítí krásná a výjimečná.“ Pojďme tedy z Černekovy konstanty (aha, jak se to ujalo!) vyvodit zákonitosti, které můžeme využít v praxi.
Ráno třeba začít pochvalou. Slova „ráno ti sluší“ nebo „dnes tak záříš“ by měla být přirozenou součástí ranního rituálu. Pochválit oči, parfém, postavu či dobře odvedenou práci by mělo být samozřejmé. Pomůžete také sobě. Černekova konstanta totiž v praxi platí pro chválící, stejně jako pro chválené. Dobře se cítící žena rozdá mnohem více lásky, něhy a dobroty než šikovná, ale nepochválená. Dokonce i samotná žena by se měla umět pochválit. Je to důležité a pro organismus (který je beze sporu propojen s psyché) nezbytné.
Nyní o něco vážněji. Navzdory vyspělosti naší doby zapomínáme na podstatnou romantiku a bonton. Ženy jsou výjimečné, a nejen v roli matky, o tom opravdu mluvit nemusím. My však zapomínáme na to podstatné: dát jim to vědět. A věřte mi, že je to problém. Každá žena, bez ohledu na víru, politickou příslušnost, věk či rasu, potřebuje slyšet, že je krásná. Oč lépe by bylo na světe, kdybych jim to říkali častěji!
Můžeme se klidně vykašlat na Černekovu konstantu, ale zaveďme do života chválení a pocit výjimečnosti. Věřte mi, bude pro nás vše snadnější. A ženy – opravdu se nebojte kvůli tomuto pocitu udělat něco pro sebe. Pokud si občas koupíte drobnost, krémík, oblečení, bižuterii nebo si třeba na Valentýna samy uděláte radost (protože ten buran prostě zapomněl a vymlouvá se na importovaný svátek), vůbec nic se neděje. Neděláte to pro sebe, ale pro své okolí, pro svou rodinu. My potřebujeme, abyste byly výjimečné a krásné. Bude se nám snáze žít.
Díky pane Černeku za Vaše úžasné myšlenky!
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
Děkuji moc ❤. Používám ráno při pohledu do zrcadla Píseň písní, … Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná….
A v životě, když nevím, používám slova písně Život je bílý dům. V té písni jsem Já Ivana se svou Já malou Ivankou a jdeme životem spolu tak, aby mám bylo dobře….