„Ježíšmarjá,“ říkám si pro sebe, když vidím syna řítit se z prudkého kopce na odrážecím kole. Volám na něj, ať brzdí, což asi na stometrovém kopci se sklonem tak 8 % udělá nakonec asi dvakrát. Přemýšlím, že zavřu oči, abych mu svým strachem i na dálku nepomohla ke karambolu. Věřím totiž tomu, že strach je […]
Když mi můj muž k svátku daroval poukaz do ametystového dolu v Rakousku s tím, že si můžu vyhrabat v zemi i vlastní ametysty, byla jsem zklamaná. Vypadalo to totiž, že se vytoužených diamantů v podobě náušnic s diamanty nedočkám a ještě si ty kameny musím sama vytěžit. Alespoň tak mi to manžel naznačoval. „Budou
Zamáčkla jsem slzu, povzdechla si a vyrazila k paní doktorce. Byl čtvrtek ráno a mě spolu s tříměsíční dcerou měl čekat víkend na jižní Moravě s vínem a týmem Kurzů pro radost. Jenže rýmička, kašel a dcerky vysoká teplota vypadaly vážněji než se mi předtím zdálo. Zákon schválnosti „Uvidíme“, řekla jsem si a s napětím
Konec prosince roku dva tisíce. Sladkých sedmnáct. Rodí se první velká láska mladé dívky… O sedmnáct let později… Z dívky je žena, manželka a matka dvou dětí. Pětatřicítka na krku. Hodně radosti, ale i bolesti, jizev a poznání příchuti smrti. Tou ženou jsem já. Bilancuji uplynulý rok a úžasem nad nádherou, vůní a energií měsíční dcerky
Mám dvě krásné děti. Zaplaťpánbůh. Ale ta cesta k nim hodně bolela. Byla jsem těhotná tolikrát, že to na prstech jedné ruky už nespočítám. Jen dvakrát jsem se dostala do druhého a třetího trimestru a k porodu. Naštěstí přirozeně Když sdělím počet svých těhotenství lékařům nebo někomu, kdo můj příběh ještě neslyšel, tak mě mnozí
Sedím na záchodě a se zděšením pozoruji množství krve v záchodové míse. Jsem na dětském táboře jako vedoucí a chytla jsem od dětí střevní chřipku. Jenže zatímco děti jen ser.. nebo zvrací, ze mě teče krve jako z vola. Tábor naštěstí končí a já se s vysokou horečkou přesouvám z východních Čech k rodičům na
Dlouhé roky jsem bojovala s chutěmi na sladké. Rodina mi přezdívala „koza mlsná“. Žádné sladkosti totiž přede mnou nevydržely dlouho. Nejlepší období, kdy jsem se držela a nejedla téměř žádné sladkosti, byla doba předtím než jsem otěhotněla a přivedla na svět syna Pavla. Tehdy jsem po dvou zamlklých a jednom mimoděložním těhotenství chtěla být úplně
Dnes ráno jsem jela ke své lékařce na pravidelnou kontrolu. Byla jsem objednaná na 9:00 a potřebovala jsem z domova vyjet kolem 8:00… V garáži jsem byla kolem 7:55, ideální čas. Ovšem v tu chvíli to na mě přišlo… „radosti“ života se střevním zánětem. Že nevíte, co to znamená? Prostě jsem se se musela vrátit domů na záchod kvůli nutkavé
Taky se někdy držíte zuby nehty své představy, co byste měli ještě udělat… Nedejbože dokonce, že MUSÍTE… vyprat, dodělat tu práci na počítači nebo na zahradě, že nemáte vůbec nic hotovo, že… a že…? Prosím, napište mi pod článek do komentářů, že v tom nejsem sama :-) Nejhorší na tom všem je, že až na nějaké termíny
Už jste někdy zažili den, kdy se vlastně nic zásadního neděje, ale drobná komplikace vás uvrhne do sebelítosti a pocitu, že všechno stojí za prd? Tak takové dopoledne jsem nedávno prožila já. Díky tomu mám však pro vás nový „seriál“, který jsem si interně nazvala „střípky spokojenosti“, ale může plynule navázat na Seriál o životě
