Když jsem se stala maminkou, měla už jsem slušně zaděláno na oslovení biomatka [rozhovor s Lucií Křivinkovou]

Často jsem nazývána bioženou nebo taky biomatkou. Ve srovnání s některými mými kamarádkami, ale žádná biožena ani biomatka nejsem :-) Ovoce, zeleninu a vajíčka si s velkou částí vozím od rodičů, ale na farmářské trhy nechodím, nedělám si vlastní ekologičtější prášek a přiznávám… ani to maso obvykle nekupuju z bio nebo šetrnějších chovů.

Přesto jsem napsala knížku o českých a slovenských superpotravinách, protože si myslím, že alespoň z 80 % je fajn být šetrnější k přírodě, Matce Zemi i zvířatům, a měli bychom co nejvíc vařit z potravin, které tu jsme schopni vypěstovat, najít v lese nebo si pro ně zajít k farmářům. Je s tím spojená menší ekologická zátěž pro naši planetu ohledně dovozu přes půlku světa, ale také podpora našich lidí.

Z toho důvodu jsem pro vás připravila rozhovor se skutečnou biodámou Lucií Křivinkovou, která oslovení biomatka nepovažuje za nadávku. No, ale mě označila jedna paní za ezopindu, takže bych se vlastně ani přezdívce biomatka bránit neměla. Zní totiž méně urážlivě :-)

Luci, mohla bys nám prosím popsat, jak ses stala bioženou. Proč Tě to tak lákalo a proč se nyní věnuješ ekologickému způsobu života? A co oslovení biomatka – jak to máš ty s pohledem na bio věci a spojení s dětmi?

Začnu od konce, to bude snad stručné. Oslovení biomatka, které může znít nebo se používá skoro jako nadávka, používám ráda. Sebeironicky spolu s označením biodáma. Oba termíny mě prostě vystihují, co do mých životních postojů a projevů, poměrně přesně. :-)

Jak se to stalo, nevím. Je to asi důležitá součást mojí životní cesty. Proto mi do ní také přicházeli lidé, kteří mě k tomu inspirovali…

Když jsem končila střední školu a začínala studovat VŠ, setkávala jsem se s lidmi, kteří mě zavedli tu do bioprodejny nebo zdravé výživy, tu do vegetariánské restaurace. Je to zhruba osmnáct až dvacet let zpátky. Psal se rok 2000 a ti, kdo pamatují první bioprodejny, vědí, že v té době se nejednalo o žádný trend, ale spíš o výraznou odlišnost oproti zbytku populace :-) Pro mě samozřejmě pozitivní.

Díky novým známostem se ke mně dostávalo hodně informací z oblasti ekologie a rezonovaly se mnou.

Jsem člověk, který je až příliš zodpovědný k sobě, k životu i planetě. Navíc mám potřebu zastávat se slabších. Nesnáším, když se někomu děje příkoří apod. Hodně se učím, abych pořád někoho nelitovala… :-) A tak jsem nemohla ignorovat výzvy jako:

Připoj se k nám a buď zodpovědná k životnímu prostředí. Zanech planetu Zemi obyvatelnou pro další generace a chraň tvory a rostliny, bez kterých ani my, lidé, nemůžeme na Zemi žít!

Začalo to tedy celkem prostým tříděním odpadu, pokračovalo občasným zájmovým angažmá v místní politice v oblasti životního prostředí a pravidelným sledováním eko plátků, eko pořadů, čtením eko knih…

Ekologické zemědělství, komunitou podporované zemědělství - výhra pro spotřebitele i farmáře.

Z pole biodynamického Svobodného statku na soutoku

Když jsem se stala maminkou, měla jsem už tedy slušně zaděláno.

Jen jsem k titulu bioženy a biomanželky přidala ještě titul biomatka. :-) Bio pro mě nikdy nebylo módní záležitostí, ale nutným předpokladem toho, že si nezamoříme svět, ve kterém žijeme. A že to nebudeme dělat ani jiným živým tvorům a konec konců nebudeme toxickou chemií zamořovat ani sami sebe.

A nejde jen o označení značkou bio. Skvělé je domácí pěstování a když víte, že ten váš farmář nestříká, jen si nemůže nebo nechce drahou značku bio zaplatit, můžete kupovat výpěstky od něj a víte, co jíte, máte kontrolu nad tím, čím se živíte.

Úplně zvlášť bych uvedla problematiku chovu zvířat – jako pro bývalou etickou vegetariánku je pro mě hodně důležité, aby maso, které jíme, pocházelo od zvířat, která vedla důstojný život.

To, že si dnes, díky bohu, můžeme dovolit koupit dražší potraviny, včetně exotických, je úžasné! Ale zase – můžu si to dopřát sem tam. A v sezóně máme i u nás dostatek chutných a výživných plodů, které nás uživí a nemusíme je vozit přes půl světa. Hlady u nás naštěstí už většinou neumíráme a můžeme si dopřát dostatek dobrot z těch našich zahrádek a polí! I proto jsem naskočila do KPZ, protože chci toto podporovat.

Komunitně podporované zemědělství - bio.

Zelenina z KPZ

KPZ znamená komunitou podporované zemědělství. Je to taková forma solidarity a partnerství mezi farmářem a konzumentem.

Shodneme se na tom, že ideální jsou základní potraviny vypěstované a nakoupené tady v ČR od našich zemědělců a farmářů. Proč je pro Tebe důležitá sezónnost a místní zdroje?

Jako biožena a ekočlověk se pochopitelně snažím maximálně o to, abych konzumovala lokální potraviny. Pro mě je přirozené jíst i sezónně, nejen z ekologických důvodů, ale i důvodů dietních.

Mimochodem – ovoce a zelenina, které neviděly slunce, rostou ve fóliovníku a jsou trhané nezralé, nemají pro nás takovou výživovou hodnotu. Aspoň ne takovou, jak se nám snaží namluvit jejich producenti a prodejci! Zjištovalo se to třeba u pomerančů. Například v brokolici nebo paprice vypěstované tady u nás je ve finále víc vitamínu C než v pomerančích proslulých obsahem vitamínem C.

Navíc ještě… ty pomeranče obcestují půlku světa, než se k nám dostanou na talíř.

S tím, jak jsem si řešila své zdravotní problémy, které hodně spočívaly v potížích s trávením, jsem dospěla až k stravě podle individuálního stravovacího typu. Jsem sice typ zhruba neutrální, ale na úrovni těla mám tendence k chladu. Proto si v chladném období nedám ochlazující citrusy nebo rajčata. Citrusy si dám, když se chci pocitově ochladit a rajčata zase v jejich sezóně.

Díky své kamarádce s podobnými ekozájmy, jako mám já, jsem se zapojila do její KPZ na Praze 13. Takže nejen, že v sezóně máme přísun lokální zeleniny z ekologického zemědělství, ale i v zimě, mimo sezónu, jsme měli k dispozici zeleninu, která se dá skladovat nebo která odolá mrazu…

Další bedýnka z KPZ

A co ty považuješ za české superpotraviny?

Já za super určitě považuji u nás pěstovanou zeleninu, nejvíc bych vyzdvihla červenou řepu, dýni, kapustu, zelí, kadeřávek, cibuli (dle obsahu živin i vlastních preferencí, jinak je těch super druhů samozřejmě víc).

Z ovoce jsou pro mě určitě super jablka, švestky, třešně a divoké bobule. Kromě toho fandím divokým rostlinám a bylinám. I ty z našich zahrádek jsou prima, ale u těch divokých má člověk vitaminů a minerálů úplnou explozi (podobně jako u divokého ovoce). :-) Takže radím je přidat aspoň jako koření a zpestření k té stravě, na kterou jsme zvyklí z našich zahrad a polí.

Zvlášť bych vyjmenovala ještě semena a luštěniny. Tam je tolik superlativů, že se to ani nedá docenit, a proto by tyto potraviny měly tvořit základ, nebo pravidelnou součást našeho jídelníčku.

Pokud nesnesete luštěniny denně (tomu naprosto rozumím :-) ), dávejte si je třeba aspoň dvakrát do týdne. Velká hrst ořechů (a nejvíc super jsou vlašské!), resp. semínek, hlavně lněných, takže taky našich, by měla být v naší stravě každý den.

S tím taky naprosto souhlasím, byť o luštěninách v knize nepíšu, ale píšu tam například o dýni, červené řepě, cibuli, hruškách, borůvkách, malinách a taky řeřiše a ořeších. Máš nějaké tipy, jak tyhle potraviny příjemně zpracovat na dobré jídlo?

Moje oblíbená jídla jsou kromě tradičních polévek jako dýňová, boršč a vývar, i sladká jídla ze zeleniny – dýňový koláč, muffiny, buchta z červené řepy jako brownies, fazolové brownies.

Fazolové brownie (foceno z mobilu)

Ovoce je super, tak jak je. Taky je skvělé, pro nás, co jsme pořád “zmrzlí” si dávat smoothie jen v teplém období a hlavně doplnit i zeleným. Tedy listovou zeleninou nebo divokými bylinami. Odšťavněná nebo rozmixovaná zeleň se dá navíc uskladnit i v mrazáku.

No a z jablek jsou třeba skvělé jablka nebo hrušky na domácí povidla. Ty si pak v zimě namažete na chleba, přidáte do koláčků nebo třeba i kaši.

Díky moc za rozhovor a na některý z Lucčiných receptů se můžete těšit v knize Příběhy českých superpotravin, která je za skvělou cenu v předprodeji tady >>>

Veronika Hanzlíková
Jsem mladá žena, ale zažila jsem ve svém životě už mnoho bolesti. Po stránce fyzické i psychické. To mě dovedlo k tomu, že pomáhám ostatním nejen v oblasti celostního pohledu na výživu a toho, co jíst, ale i v oblasti zdravotní prevence a harmonického života. Učím nás všechny, jak se nepo ze života ani z jídla :-)

Nejen proto, že žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, chronického zánětu střev. Víc o mně si přečtěte zde>>

Jsem autorkou dvou elektronických knih a videokurzu:

- 10 klíčů k tajemství potravin>>

- 21 příběhů českých superpotravin>>

- Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba - jak žít a jíst kvalitně>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *