„A myslíš, že naši předci byli zdravější? A co lidé v pravěku? Teď přece frčí ta zdravá paleo strava?“ Zeptala se mě nedávno kamarádka.
Strava podle našich předků se mi líbí, ale nemusím se nutně inspirovat až v pravěku nebo přímo paleolitu. Mně se stačí inspirovat rytmem roku, který měli lidé mnoho století odpozorovaný a řídili se jím. Nemyslím si ale, že by byli nutně zdravější.
Trápila je novorozenecká a dětská úmrtnost, jiné nemoci, války a prakticky žádná lékařská péče. Byť báby kořenářky toho zvládly hodně. Přesto se u nich můžeme s přístupem ke stravě inspirovat. Uměli totiž s potravinami a jídlem chytře nakládat a to neměli ledničky, mrazáky, mikrovlnky a další výdobytky moderní civilizace.
Podle jejich tradic, nejen těch křesťanských, si snadno můžeme udělat obrázek o tom, jak by strava v našich podmínkách měla v průběhu roku zhruba vypadat.
- V zimě víc tučných věcí, pečených, kysané zelí, sušené ovoce, bramboračka, jídlo z kořenové zeleniny – prostě z takové, kterou je možné uskladnit, ale ne v mrazáku.
- Na přelomu zimy a jara zase probíhaly zabíjačky a následoval velikonoční půst. Zabíjačky se odehrávaly v období masopustu a po nich následovalo odlehčení nejen od masa, ale taky od hodování, plesů a tancovaček. Dneska už by to odlehčení mělo být spíš od internetu a televize.
- Na jaře se jedlo střídmě a s objevující se zelení, nejrůznějšími bylinkami a první jarní zeleninou se začalo mnohem víc přecházet k živé stravě, která má opodstatnění na konci jara a přes léto.
- V létě byl a stále je (věřím tomu) jídelníček plný ovoce a zeleniny. Obsahuje méně masa a živočišných jídel.
- S podzimem se naši předci zase začali mnohem víc vracet k vaření a i pro nás to znamená zase znovu zařazovat víc polévek, teplého jídla a potravin z pozdního léta a nastupujícího podzimu.
Líbí se mi nahlížet i do tradic spojených s jídlem jako jsou třeba dožínky, oslavy svátku sv. Martina a pečení husy, masopustní koblížky a další. Proto jsem si teď na jaře pozvala k rozhovoru velmi zajímavou ženu, která se dlouhodobě věnuje tématu tradic a rituálů našich předků, Kateřinu Venzarovou.
Katka rozumí nejen tradicím, rituálům a rytmu roku, ale je taky maminka třech synů a spolu se svým mužem inspiruje, jak tu klučičí a mužskou energii kultivovat tak, aby to bylo k dobru všech. Její aktivity najdete na webu venzarovi.cz.
Katko, prosím, mohla bys mi povědět, jak vnímáš jaro, jarní stravu a také velikonoční půst? Co je teď zajímavé, čím bychom se v přírodě nebo v rytmu roku mohli inspirovat?
Koncem března už jsme jednoznačně v jarním období. Přešli jsme do něj ze „zimního spánku“ a období odpočinku. Pokud teda v zimě respektujeme, k čemu nás příroda inspiruje a skutečně odpočíváme.
Naši předci měli v době jarního slunovratu důvod slavit, protože bylo jasné, že zimu přežili. My dnes ale neřešíme nedostatky a koupíme v obchodě vše, co chceme a většina z nás v zimě ani moc neodpočívá.
Nyní se po zimě probouzíme a abychom mohli vkročit do nového, potřebujeme opustit to staré nebo nefunkční. Tedy to, co nechceme v životě mít. Potřebujeme se od toho očistit. O tom je velikonoční nebo také jarní půst, o kterém se tolik mluví.
Jak se díváš právě na trend jarního půstu a detoxikace těla?
Jarní půst by měl být pro nás ani ne tak fyzickou očistou, ale spíš očistou nebo odpuštěním si a opuštěním nefunkčních vzorců, věcí, činností nebo vztahů. Prostě očista od všeho, co už nepotřebujeme.
Proto z mého pohledu nejde o moderní trendy jarních očist, detoxikací, raw šťáv, smoothies a podobných extrémů. Nemělo by to být o hladovění a drastických očistách. Je to hodně o individuálním typu člověka. Některému ze somatotypů může udělat hladovění dobře, jinému vůbec a potřebuje naopak něco úplně jiného.
Navíc tělo je po zimě vyčerpané a potřebuje doplnit a dobít energii. Pro mě je tohle období proto především o zmírnění přebytků, sladkosti, kávy a alkoholu.
Přesně tak. Tělo a mysl skutečně potřebují načerpat energii a oprostit se od nejrůznějších nánosů. Myšlenkových i v podobě jídla. Co je taková tvoje jarní vzpruha, když to není půst?
Mojí hlavní vzpruhou v tomto období jsou vývary. Vývary mě zachránily v době, kdy jsem kojila svého druhého syna a začala nechtěně v jeho devíti měsících hodně hubnout. Tehdy jsem si v tomhle období do vývarů trhala čerstvé byliny a zeleň a zůstala u toho na jaře dodnes.
Taky jsem si začala s růstem kopřiv a dalších jarních bylin tehdy dělat zelené smoothie, ale rozhodně to nebyla a ani doteď není žádná kúra se studenými smoothies. Ty totiž nejsou pro můj somatotyp vůbec vhodné.
Je vlastně otázkou, jestli my jako „moderní lidé“ jsme vůbec připraveni na detoxikační metody a raw stravu.
Na jaře se spíš hodí popíjet i bylinné čaje a ještě se zahřívat. Oni i ti naši předci měli málo zásob jídla po zimě a proto jim nezbývalo, než se umírnit i ve stravě předtím, než jim začaly růst nové a čerstvé byliny a potraviny.
Souhlasím. Stále je ještě důležité pro většinu z nás jíst teplá a uvařená jídla a postupně přidávat bylinky, kopřivy. Až s větším teplem je vhodné přidat i zelené potraviny.
Vše zelené totiž spíš ochlazuje, než zahřívá a proto je zelená a syrová strava vhodná spíš na pozdní jaro a léto.
Mně se líbí kromě stravy podle ročních období i energetická výživa. Je to takový můj terminus technicus, který používám pro popis toho, že je možné dočerpávat energii z přírody. Jedná se doslova o dosycování té jarní, svěží energie, která se dere na povrch ze Země.
Tím, že vědomě nasytím sebe, svoje tělo a celou svoji bytost touto energií, se vyživím i energeticky.
Jde to dělat už jen tím, že si zujeme venku v přírodě boty a spojíme se se Zemí a aktivně tuto energii vedeme skrze tělo. Můžeme to podpořit i cvičením v přírodě.
Energetická výživa – to zní hezky. Díky, Katko, za rozhovor a závěrem ještě shrnu svůj velmi podobný pohled na jarní stravu.
Já ještě navíc propojuju stravu podle ročních období s pohledem asijských medicín, hlavně té čínské. Příjemně to vysvětlí některé souvislosti pozorované i našimi prababičkami.
Tradiční čínská medicína například tvrdí, že od poloviny února v přírodě i v organismu roste vlhkost a může hrozit až nahromadění patologické vlhkosti v těle.
V tu dobu proto není vhodné jíst velké množství mléčných výrobků ani ochlazovat tělo zelenými potravinami (v podobě potravních doplňků). Nejen pro únor, ale ještě i v březnu platí, že do jídla by se při vaření měla přidávat spíš zahřívající koření jako je třeba kurkuma, pepř, skořice nebo hřebíček.
V březnu nastává období jater a čas pro jarní „očistu“ a zde platí jednoduchá rada:
Nejlepší je se začít „probouzet spolu s přírodou“. Spolu s jejím zelenáním by se nám měl postupně zazelenit i náš jídelníček.
Vhodné jsou listy a řeřicha a pokud už nenastoupí teplé jaro, tak je i krátce tepelně upravte.
V dubnu se navíc hodí přidat i víc červeného masa, vnitřností, červené řepy a třeba i první ředkvičky a zelené saláty.
Zaujalo vás naše povídání a chcete se dozvědět víc o stravě podle rytmu roku a také o našich českých potravinách, které se mohou honosit přezdívkou superpotraviny?
Super, tak si pořiďte na českém trhu ojedinělého průvodce světem našich českých a slovenských superpotravin jako je třeba česnek, med, cibule, sádlo, řeřicha aj. Kniha je navíc ještě průvodcem stravou podle ročních období okořeněným příběhy o potravinách a pohledem tradiční čínské medicíny – kniha Příběhy českých superpotravin >>>
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
