Mýtus dokonalé ženy a matky

Matka a dítě ve stresu nejen z jídla.

“Blééé, lepek fuj, jak mu to můžeš udělat, že ho narveš takovým bílým jedem?” Tak nějaké takové komentáře se prý objevují v některých skupinách matek na Facebooku. Svět se zbláznil. Nebo aspoň některé ženy.

Kam zmizela laskavost sama k sobě, ke svým dětem a okolí?

Nezmizela… jen některé ženy se dostávají do vleku srovnávání a moderních trendů bez lepku, bez cukru, nízkosacharidových diet a mají pocit, že je to to jediné správné na světě i pro ostatní. Mladší ženy, především maminky si díky virtuálnímu světu často myslí, že selhávají. Minimálně v tom, že svému dítěti klidně koupí lepkový rohlík nebo bonbony obarvené těmi fuj fuj azobarvivy.

Nebo si často myslí, že nejsou tak dobré jako ta druhá, která se chlubí fotkami dokonalých domácích moučníků z datlí a kokosové mouky… Proto jsem se rozhodla odtajnit pravdu. Dokonalá žena a matka neexistuje. Každá z nás dělá něco špatně nebo to, za co by si jiné rvaly vlasy z hlavy.

Ani já nejsem dokonalá. Ale vím, že na některé své čtenáře blogu nebo Facebooku působím jako ta žena a matka, která s radostí vaří, pečuje, stíhá podnikat a ještě prožívá jen ty nádherné mateřské a partnerské chvíle.

Ale i já podléhám svým strachům, bolestem, vzteku, chvilkám, kdy mám pocit, že jako matka a partnerka selhávám na všech úrovních.

Ve virtuálním světě …

… představu dokonalé ženy a matky, která krmí své dítě jen bez lepku a bez cukru, je krásně učesaná, plná energie a života, umocňují právě facebookové statusy a fotky na Instagramu (tam mě najdete pod jménem pribehyzivota_vedomavyziva), které ukazují převážně jen ty krásné chvíle našeho života.

Nebo takové dětské hřiště …

… to může být pro některé matky nebo rodiče hororem. Cizí dítě si lépe hraje, lépe mluví, nekřičí, určitě lépe jí, tatínek dítěte jistě chodí z práce dřív a mnohem víc pomáhá, maminka zase jistě vaří každý den teplé večeře, čte pohádky a vždy se s dítětem jen směje… a podobně.

Matka a dítě ve stresu nejen z jídla.

Pokud i vás občas přepadne “srovnávací chvilka” nebo pocit “nejsemdostdobráctví”, mám pro vás pár přiznání…

Jídlo, jídlo, jídlo

Ano, tohle je sice mé hlavní téma blogu a podnikání, ale přesto mám pocit, že právě tady nejvíc selhávám. No považte…

  • nebaví mě každý den vařit teplá jídla,
  • nevymýšlím žádné extra recepty,
  • nejím podle žádného z módních trendů (ani paleo, ani bezlepkově, ani nízkosacharidově, aj. a přitom mám střevní zánět zvaný ulcerózní kolitida a jistě bych se měla nějak speciálně stravovat nebo si to aspoň někteří takhle myslí),
  • můj téměř pětiletý syn nejí maso, v životě neochutnal sýr ani šunku, nejí ovoce a zeleninu… kde soudruzi z NDR udělali chybu netuším. :-) (jo a to jsem mu vařila domácí příkrmy a do 15 měsíců věku jedl prakticky vše)

Na druhou stranu některé situace umím díky svým znalostem o jídle a potravinách řešit. Takže milované kaše mého syna mívají toto složení:

  • obiloviny (většinou v podobě jemných ovesných vloček nebo pohanky)
  • oříšky nebo semínka (lískové ořechy, lněná semínka, kokos)
  • rozinky, kustovnice nebo ovoce (někdy všechno dohromady)
  • zdravý tuk nebo olej (máslo, dýňový nebo lněný olej, občas kokosový tuk)
  • občas doplňuji bílkoviny formou mořské řasy spiruliny, mladého ječmene nebo přírodního proteinového prášku z luštěnin.

Mimo obilné kaše “narvané” vším možným zdravým a výživným se snažím, aby syn jedl aspoň nějaké tvarohové produkty (zásadně musí být obarvené kakaem nebo čokoládové ) a vývarové polévky (masokostní a zeleninové).

Čas, úklid, rodina a práce

Už se mi párkrát stalo, že i muži se zarazili nad tím, jak vše můžu zvládat. Jenže… můj muž by vám řekl pravdu. Bez jeho pomoci bychom kolikrát neměli tak čisto ani uvařeno. Moje priority jsou zkrátka jinde. Raději budu sedět a ťukat celý den do počítače, tvořit články, psát knihy, než mít navařeno a uklizeno.

Na úkor svého psaní se umím i v jídle pěkně odbýt. :-) Děti se teda snažím v jídle neodbývat, ale volím většinou rychlá a nenáročná jídla. Často jim dám i nějakou kupovanou sladkost namísto toho, abych něco upekla.

Nejtěžší pro mě dřív bylo a občas stále ještě je, se smířit s tím, že nejsem ta 100 % pečující žena udržující teplo domácího krbu. Že je pro mě nejdůležitější kromě dobrých vztahů a zdraví i vlastní seberealizace a tvoření.Žena se chce realizovat a nejen uklízet a pečovat, ale někdy ji tenhle rozpor trápí.

Navíc si často pletu na sebe bič v podobě toho, co vše chci stihnout a pak padnu do tak nepříjemného útlumu, že několik dní nejsem schopná ani tvořit ani se starat pořádně o domácnost.

Koukněte na svoje (třeba i malinké) úspěchy

Za dobu své mateřské role jsem se ale stala lepší “manažerkou”. Přesto stále přichází pocity, že nezvládám vše, co bych měla nebo chtěla. Ale když se kouknu na to, jak nyní sama se sebou nakládám, tak:

  • jsem na sebe většinou hodnější a umím se víc ocenit,
  • hodně jsem zamakala na pocitech “jsem dost dobrá, taková jaká jsem” a cítím se lépe,
  • naučila jsem se využívat každou chvilku svého času tak, aby se mi dařilo psát nebo tvořit, nebo si trochu odpočinula.

I přes ten pokrok, kdy jsem udělala tři čtyři kroky dopředu, stále mívám jeden dva kroky dozadu. Proto občas křičím, zalezu si se sebelítostivým pláčem do postele a vytáhnu si svého plyšového medvídka nebo si musím jít alespoň na chvíli zdřímnout v průběhu dne.

Ale vím, že:

  • Jsem vždy udělala malý posun dopředu (o dva tři krůčky).
  • Že propady jsou úplně normální! Nejsem roboti ani stroje, abychom vše zvládali na 100 %. Máme právo odpočívat, nestíhat, plakat nebo se vztekat.
  • Nikdo skutečně není dokonalý. Jeden “pokulhává” v tomhle, druhý zase v něčem jiném. A možná to není ani pokulhávání, ale přirozenost. Každý z nás má jinou energii, jiné priority a talenty. Zatímco někdo dokáže z pár kousků papíru udělat nádherné origami, jiný si ani nepřitluče hřebíček na poličku, ale zase umí zprovoznit zablokovaný počítač.

A moc bych si přála, abyste si to uvědomovaly i vy. Koukněte se na to, co baví vás, co už jste dokázaly a může to být třeba namalovaný obrázek s vaším dítětem, parádní ručně vyšívaný ubrus nebo přeinstalovaný počítač vašeho muže, protože to umíte lépe než on. :-)

Napište do komentářů pod článek, jestli taky máte občas pocit, že nestíháte, selháváte nebo nejste v něčem tak dobří, jak byste si představovali. Pojďme se vzájemně povzbudit, že je to normální. A až svůj komentář napíšete, stáhněte si další čtení >>>, kde se dozvíte něco víc o tom, co dokáže napáchat za škody přílišná svědomitost.

Veronika Hanzlíková
Jsem mladá žena, ale zažila jsem ve svém životě už mnoho bolesti. Po stránce fyzické i psychické. To mě dovedlo k tomu, že pomáhám ostatním nejen v oblasti celostního pohledu na výživu a toho, co jíst, ale i v oblasti zdravotní prevence a harmonického života. Učím nás všechny, jak se nepo ze života ani z jídla :-)

Nejen proto, že žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, chronického zánětu střev. Víc o mně si přečtěte zde>>

Jsem autorkou dvou elektronických knih a videokurzu:

- 10 klíčů k tajemství potravin>>

- 21 příběhů českých superpotravin>>

- Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba - jak žít a jíst kvalitně>>

Komentáře
  1. Veru, jak moc ti rozumím! Je to tak jak píšeš! Mám to úplně stejně…

  2. Stepanka napsal:

    Jako bych cetla o sobe Verco. Donedavna byl syn vzorem pro vsechny deti..jedl zeleninu od mrkve po kapustu..ted? Kdyby bylo na nem tak ji chleba s maslem a syrem cely den..a to je u nas tahle varianta svatecni nebo nouzova..prave kdyz na me prijde chvile’nesnasim vareni’. Po ovesnych kasich a polevkach navic mame hlad a chute a koketuju prave s low carb..opak dosavadni stravy. Crohn by byl pry rad.

  3. Stana napsal:

    Clanek hezky, ale selhava uplne v zakladu toho, co chcete rict. Neni pravda, ze nejste dokonala matka a ze takova neexistuje. Vy jste dokonala mama a temer kazda takova jsme (to temer neni na zeny,co stihaji mene,ale na ty opravdu spatne mamy-fetacky,zeny,co deti tyraji atd). To, ze nejsme vzdy dokonale hospodyne, kucharky, svadleny, milenky…neznamena, ze nejsme dokonale mamy pro nase deti a dokonale zeny pro nase muze. Tak sehned neodsuzujte (clovek od druheho odsouzeni muze skousnout,ale to,co dela sam sobe,to je horsi), za to, ze prcka.obcas kydnem k tv,tabletu….a dame vanu,prectem si knihu. Protoze to delame pro to dite,abychom nabraly silu a byly dale tak uzasne a dokonale :)

    • Děkuji za komentář. Jen jsem se trochu polekala slovem selhání :-) Myslím, že článek vyjadřuje vše tak, jak jsem chtěla říct. Děkuji však za zajímavý náhled, že vlastně už dokonalé a úžasné jsme my všechny, které se snažím dělat to nejlepší, co umíme. To se mi líbí tenhle pohled. Předtím by mě nenapadl. Takže ještě jednou díky ;-)

  4. Iva napsal:

    Krásný trefný článek, mířila jsi přesně do černého. Odložený úklid, žehlení, praní a máma píše články na blog nebo tvoří něco na webu. Děti a speciálně náš Tomík to má s jídlem podobně jako tvůj synek a i holky občas musím nakrmit. Jak máme hodně zeleniny z bedýnkování, nutí mě o vymýšlet jídla, kam ty zdravé vitamínky schovám, aby je děti snědly. Když si toho na sebe naložím příliš, neudělám nakonec nic, protože mě zaskočí nějaká viróza.

  5. Darča napsal:

    Veru, tohle je už nějakou dobu moje klasika :D Mám pocit, že toho je nějak moc a že nic nestíhám a nechápu, jak to někdo vůbec může dávat, a tak pak zvolním, ale v tom mě doženou pocity, že se jako flákám :D, takže to je takové furt nahoru, dolů. Za něčím se ženeme, za nějakou vlastní nebo něčí představou, jak by to mělo být (nejlépe hned teď), ale nikde žádný pořádný střed, vnitřní klid. Žádnou skutečnost, ve které se cítíme dobře, nevidíme.

    Vypnout svá přesvědčení, kritika, nebrat se tolik vážně a najít si alespoň maličkou radost v každičkém okamžiku by mohl být dobrý recept :)

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.