Jak se zdravě „vyklidnit“ – SERIÁL O ŽIVOTĚ

V posledních dnech na mě začal útočit strach. Strach, že nezvládnu dokončit včas svoji novou elektronickou knihu. Strach, že nedostatkem spánku ublížím svému tělu a pár dalších nepříjemných emocí. Některé dny hrozilo, že mě strach ochromí tak, že neudělám vůbec nic.

Ale naštěstí jsem se doslova a do písmene zvládla vyklidnit.

Jak jsem se uklidnila

Už dlouho znám myšlenku o tom, že SI MOHU VOLIT VLASTNÍ EMOCE.

Ale ještě donedávna bych vám tvrdila, že není možné si  je vybírat. Tvrdila bych, že emoce přijdou a odezní, buď jen na základě tvrdé práce na sobě nebo třeba poté „co se na to vyspím“.

Ano, i to je možné a já mám několik metod, které mi docela fungují.

Jsou tím například spánek, psaní (takzvaně se vypsat), cvičení čchi-kungu nebo povídání s kamarádkou. Co je ale nejdůležitější metodou, kterou jsem dříve nedokázala uchopit – OVLIVNĚNÍ EMOCÍ SKRZE SVÉ MYŠLENKY.

Prostě a jednoduše. Zvolím si, co chci cítit. Samozřejmě někdy trvá se přehoupnout do těch chtěných, pozitivních, pocitů, ale JDE TO.

Vybírám si radost, pracuji se strachem

Řeším teď několik situací současně a všechny mě vedou k tomu, abych raději prožívala RADOST než STRACH, přestože i strach zde má své oprávněné místo.

Dokončuji práci na svém novém e-booku 10 klíčů k tajemství potravin a rozhodla jsem se ho vydat k 31.3.2016.

Aktuálně to vypadá, že plánovaný termín vydání nestihnu – moje editorka nestíhá, korektorka má podobně jako já malé dítě a její práce závisí na editorce. Grafiku musím svěřit kamarádce, protože není v mých silách vše doladit během několika dní.

Mohl by mě zahltit strach z toho, že nestihnu předsevzatý termín. Mohl by mě zahltit strach, že selhávám já nebo okolnosti a lidé kolem mě. Nebo bych mohla předbíhat okolnostem a bát se, jak se se bude můj další literární počin líbit.

Přesto jsem si pro toto období vybrala myšlenky vedoucí k radosti

Povolila jsem si selhat, takže když e-book nebude vydaný na konci března, také se svět nezboří. Je to především můj vnitřní termín. Dříve bych se strachovala a bála se, podobně jako v další situaci, kterou aktuálně řeším, že selžu nebo něco nedopadne dobře. A dříve bych si nedala tu vnitřní volnost a svobodu.

ANO, možná namítnete, že nejsem v zaměstnání a nedrží nade mnou bič šéf nebo stržená prémie za včas neodevzdanou práci. ALE – konečně jsem opravdu do hloubky pochopila to, co už vím dlouho.

Mám MOC si si zvolit své vlastní myšlenky

Jen jsem to dřív neuměla použít do svého života.

Můžu se strachovat a stresovat, že:

• něco nestíhám, nebo
• mi ta jedna konkrétní věc nevyjde.

Nebo si můžu dovolit vědomé prožívání a radost z toho, co by mohlo nastat pozitivního. Zároveň své eMOCe nepotlačuji, protože je potřeba je umět pojmenovat a pustit ven.

Takže, když přijde opačná emoce radosti – strach nebo dokonce úzkost, pojmenuji si ji a nahlas vyslovím slovo „STRACH“ nebo „ÚZKOST“. A světě div se, ono to pomáhá.

Posilovna pro mladé duše

Tuhle jednoduchou metodu s vyslovením své „negativní“ emoce jsem objevila ve skvělé knížce Posilovna pro mladé duše – Cesta otce a a syna k vědomému životu.

Kniha je ale pro všechny – pro mladé i starší, muže i ženy. Prostě, jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla.

A tak mi z ní dovolte citovat:

„Všimli jste si někdy, že když do místnosti vejde skutečně šťastný člověk, zdá se, jako by se celý prostor rozsvítil? Jenže, když tamtéž vstoupí člověk rozlobený nebo vystresovaný, je to, jako když se zhasne. To je MOC energie!“

Pojďme se naučit, jak být MOCní a ne NEmocní.

Pokud neblokujeme emoce v našem těle a dokážeme je zpracovat, uvolnit a pustit, což většina dospělých neumí, dokážou eMOCe námi procházet rychle a rychle také odeznít.

„Vidíme to u dětí. Ty v sobě zatím nemají prostředky na to, aby posuzovaly, co cítí, případně utínaly své pocity, a tudíž od kojenců po batolata lze pozorovat, jak mění svou náladu z hysterických slz do veselého smíchu v průběhu pouhých vteřin. Nevytváří v sobě energetické bloky, tudíž jimi energie propluje, emoce se vyjádří a je vypuštěna ven.“

V knížce se dále popisuje, jak s postupujícím věkem, s ohledem na rodiče, okolí a společnost, se učíme „negativní“ emoce (které jsou pouze posuzované jako negativní, přestože jako takové jsou potřeba) potlačovat a přestáváme je vyjadřovat.

Emoce jsou našimi průvodci při svatbách i pohřbech

Všichni se, obvykle :-)  , radujeme, když nás nebo naše blízké čeká taková pozitivní a krásná událost jakou je svatba. To se považuje za pozitivní a emoce s touhle radostnou událostí také.

Ovšem při ztrátě našich blízkých a pohřbech už podobně neuvažujeme. Jednou jsem s kamarádem řešila, že neuznává pohřební rozloučení.

„Všechny to bolí a proč se ještě drásat tímhle společným setkáním.“

Jenže, já si myslím, že stejně jako svatby (jako určitý rituál nebo zvyk) mají i pohřby svůj význam. Pokud odmyslíme ten „rituál“, který nás oddělí od situace „před“ a potom“, tak také pohřby přináší jednu zásadní věc.

Na pohřbech je normální plakat a smutnit a pouštět ven emoce. Je to také jedna z mála situací, kdy je pláč na veřejnosti považovaný za normální. Ale my si všichni můžeme dovolit své emoce pouštět, kdy to potřebujem. Nikoliv jen na obřadech, které pouštění emocí podporují nebo vyvolávají.

Důležité je, svoje emoce ventilovat tak, aby nikoho nezranily a zároveň jsme neublížili sobě a ostatním lidem (i věcem). Můžeme si dovolit truchlit, smutnit i bát se.

Dupejte, tančete, milujte se

Jen je potřeba se svými emocemi pracovat. Třeba jen tím, že si dovolíme si zatančit, když máme chuť, nebo si doma zabouchat do polštáře či si zadupat vztekle nohama do země. Samozřejmě s ohledem na to, že jsme dospělí, někdy :-) , a často musíme ctít společenské normy a pravidla.

A nezapomeňte, že slovo neMOC má podobný základ jako eMOCe. Takže vyjadřujte a pracujte se svými e-MOC-emi, ať nejste ne-MOCNÍ. A dejte mi vědět, jak zvládáte emoce vy.

Napište svoje komentáře pod článek nebo se mi ozvěte e-mailem na adresu info@veronikahanzlikova.cz

Foto: Gabriela Pausa

Obálka knihy 10 klíčů k tajemství potravin: Hana Hrdinová

Veronika Hanzlíková

(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)

20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.

• Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
• Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
• Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
• A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.