„Nevědomost je ten největší dar na světě,“ tvrdí Sebastian Fitzek v knize Dárek [recenze]

Miluju knížky. Teda spíš čtení. Jako malá jsem si nedovedla představit Vánoce bez knížky pod stromečkem. Bez knížky by to prostě nebyly ty pravé Vánoce.

Četla jsem foglarovky, sci-fi od A. C. Clarke, dívčí milostné románky, ale i mayovky. Na vejšce, pokud jsem neměla v ruce skripta, jsem taky ještě dost četla. S přibývajícími roky a hlavně s dětmi už jsem se ale k beletrii moc nedostala.

Postupně tak zmizely knížky pod stromečkem. Pokud se přece jen objevily, byly z kategorie seberozvojových nebo odborně naučných knížek. Letos už ale vím, že se to změní. Ježíškovi si totiž napíšu minimálně o jednu knížku německého spisovatele Sebastiana Fitzeka.

Sebastian Fitzek je jedním z nejúspěšnějších autorů (psycho)thrillerů v Německu a jeho sláva se začíná šířit i mezi českými čtenáři. Nakladatelství ANAG přeložilo do češtiny a vydalo teď před Vánoci už jeho čtvrtou knihu. Knihu Dárek.

Právě Dárek způsobil, že jsem se rozhodla si letošní Vánoce užít s knížkou v ruce a začíst se i do jeho dalších knih.

Kniha Dárek

Milan Berg stojí na semaforu, když vedle něj zastaví vůz. Na zadním sedadle sedí zcela vystrašená dívka. Zoufale tiskne na okénko kus papíru. Volání o pomoc? Milan to nedokáže přečíst, protože je analfabet! Jeden z více než šesti milionů v Německu.

Přesto tuší, že je dívka ve smrtelném nebezpečí. Když ji začne hledat začíná pro něj šílená jízda připomínající noční můru, na jejímž konci na něj čeká děsivé poznání: Někdy je pravda příliš hrozná, aby s ní člověk mohl žít dál – a nevědomost je ten největší dar na světě.

S takovým popisem knihy asi nikdo neočekává, že hrdinu čeká procházka růžovým sadem. Prvních zhruba sto stránek jsem ale stále hledala nějaké světýlko v té polepené situaci a snažila se dopátrat některých souvislostí tím, že jsem listovala směrem dopředu.

To mi trochu bránilo se pořádně začíst. Jenže genialita téhle knížky mimo jiné spočívá v tom, že vám všechna tajemství dávkuje postupně a po malých kapkách, takže se musíte začíst. Chtě nechtě.

Jak trefně vystihla jedna z autorových fanynek na fóru k jeho knihám:

Čtenář má pocit řidiče sportovního auta, který vyrazil závratným tempem na dálnici: jízda je úžasná – až do chvíle, kdy se rozhodne dát levý blinkr, aby předjel, a namísto toho se spustí stěrače. Když to zkusí znovu, zapne se CD přehrávač. Při třetím pokusu auto zrychlí. Řidič se jen řítí po dálnici šíleným tempem a nemá tušení, co ho čeká v nejbližším momentě – až do překvapivého cíle.

Proto jsou knihy Sebastiana Fitzeka tak úspěšné a právě proto vám vůbec nepomůže si přečíst konec, aniž byste přečetli celou knížku. Věřte mi, zkoušela jsem to. :)

Mám ráda happy-endy a ne zlo

Od první kapitoly jsem se trochu bála, jak budu při čtení rozdýchávat surovost některých scén. Jedna z nejhorších byla totiž úplně na začátku. Jenže zlo tam bylo popsané tak, že mi k mému překvapení nerušilo spaní.

Možná proto, že zlo v podobě jednotlivých osob nebylo prvoplánované a u každé bylo skvěle naznačené, proč dělá to, co dělá nebo co udělala roky předtím. Vlastně mě to přivedlo k přemýšlení, proč každý z nás třeba nechtěně někomu ublíží a co je vlastně správná definice zla.

Zlo vlastně nemusí mít vždy zlou pohnutku a stejně tak ani dobré skutky nemusí vést ke skvělému výsledku.

Knížka sice happy-endem nekončí, ale překvapivě mě nakonec naplnila nadějí. Nadějí, že může být líp a ta katarze a zlo, kterým hlavní hrdina musel projít, nakonec bude třeba i k jeho dobru.

Knížku Dárek proto doporučuji a věřím, že vás strhne podobně jako mě. Navíc si o ni teď můžete až do 12. 11. zasoutěžit na Facebooku nakladatelství ANAG. Jen bacha, pokud si ji chcete nadělit pod stromeček, nezačtěte se do ní dřív. Na vánoční čtení vám totiž pravděpodobně nevydrží. ;)

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *