Dnes ráno jsem jela ke své lékařce na pravidelnou kontrolu. Byla jsem objednaná na 9:00 a potřebovala jsem z domova vyjet kolem 8:00… V garáži jsem byla kolem 7:55, ideální čas. Ovšem v tu chvíli to na mě přišlo… „radosti“ života se střevním zánětem. Že nevíte, co to znamená? Prostě jsem se se musela vrátit domů na záchod kvůli nutkavé potřebě, dokonce dvakrát. To je občas dost na palici. Ale bohužel nejsem v tom sama, podobné obtíže provází i mnoho lidí s dráždivým tračníkem, nejen ty s IBD.
Jestli mě ovlivnil podvědomý strach z výsledků od lékařky nebo jen včerejší kombinace jídla (nemyslím si ale, že by byla nějak špatná), nevím, ale hnedle jsem nabrala zpoždění přes deset minut.
Fakt není příjemná představa, že se někde po… a je to jeden z největších stresových faktorů, které při cestování (jedno jestli do práce nebo soukromě) znám. Stále mě však tato, především ranní, nutkavá potřeba ještě občas obtěžuje, i když jsem dlouhodobě v remisi, medituji a pracuji na své psychice horem dolem. Ale abych to zkrátila. Nejen, že jsem vyjížděla se zpožděním, ale navíc jsem potřebovala projet naší věčně ucpanou městskou částí, dát syna do školky, zaparkovat auto na záchytném parkovišti u metra a odjet MHD ke své lékařce.
Příliš mnoho aktivit a málo času
Fakt nemám ráda, když mám dorazit někam později. Omlouvám se dopředu, i když vím, že budu mít zpoždění jen 5 nebo 10 minut. Díky mobilům to navíc jde úplně jednoduše. Tentokrát jsem se však rozhodla se na stres z nestíhání vykašlat a přijímala situace, jak přicházely.
A hle, hned na záchytném parkovišti (P+R) se mi klidný přístup vyplatil. Nejprve vypadalo, že už se moje auto prostě na P+R nevejde a já ztrácela další cenné minuty. Představa, že hledám na okraji Prahy v ranní špičce parkování za rozumnou cenu, mě tedy rozhodně netěšila. Jenže pán z obsluhy parkoviště neváhal, oběhl celou plochu a našel poslední místečko! Znáte knížku Jak si správně přát? Tak tam mimo jiné najdete, jak si „objednat z Vesmíru“ to správné parkovací místo. Já sice „neobjednávala“, ale byla jsem skutečně v klidu a pohodě, takže mi Vesmír připravil bonus nebo chcete-li sladkou odměnu :-)
Střípek spokojenosti
Když jsem už mířila k metru, poděkovala jsem nahoru za tu milou náhodu a výrazně se mi zlepšila nálada trošku narušená ranním shonem. Někdy nám taková obyčejná věc (jak já říkám „střípek spokojenosti“) a snaha někoho pomoci právě nám okamžitě zlepší den. Následně mi pak hezky navazovalo metro i tramvaj a ještě jsem přišla k výtahu v nemocnici v momentě, kdy právě přijížděl a jel nahoru, kam jsem potřebovala i já.
Chápejte, tohle je další bonus – na tenhle výtah se čeká třeba i 5 minut. I když se snažím většinou chodit pěšky, tak do třetího patra (s mezipatry) se mi fakt s velkým břichem šplhat nechtělo.
Můj příchod k lékařce byl nakonec zpožděný jen o deset minut. Navíc jsem oproti jiným „stíhacím závodům“, které jsem schopná si nechtěně někdy sama připravit, nebyla uhnaná a celá splavená. Prostě jsem nechala plynout události, jak měly, a ono se to stejně tak (jak mělo) seskládalo. Paní doktorka tam měla jinou pacientku a já jsem si ještě na chodbě stihla dočíst knížku, kterou ne a ne dočíst doma.
Často je lepší nechat věci plynout, než se je urputně snažit dovést k nějakému výsledku. Urputná snaha a tlak jsou dost často na škodu. Platí to třeba i u tlaku na děti v nejrůznějších situacích, kdy někdy stačí párkrát nadechnout a vydechnout… nechat ten stejný prostor dítěti a najednou se dítě přestane „šprajcovat“ a oba se dopracujeme tam, kam v tu chvíli potřebujeme.
Dnes mám proto pro vás malou výzvu
Sbírejte svoje střípky spokojenosti – náhody nebo třeba i drobnosti, které vás těší nebo díky kterým se vám seskládal třeba celý den k vaší spokojenosti. Sami poznáte, že častokrát jsou tyhle maličkosti skutečnou odměnou. Napište do komentářů, jaké odměny se v poslední době udály vám a pro přečtení dalších inspirativních střípků ze života zavítejte SEM >>>
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
