Skutečně MUSíte?

Taky se někdy držíte zuby nehty své představy, co byste měli ještě udělat… Nedejbože dokonce, že MUSÍTE… vyprat, dodělat tu práci na počítači nebo na zahradě, že nemáte vůbec nic hotovo, že… a že…? Prosím, napište mi pod článek do komentářů, že v tom nejsem sama :-)

Nejhorší na tom všem je, že až na nějaké termíny v práci nebo v podnikání, je to vše často jen vlastní tlak. Však to možná znáte:

Právě vy musíte ještě do obchodu, pak vyzvednout děti ze školy, dát prát a zalít všechny kytky… Hmmm, možná by to ještě chtělo umýt ty půl roku neumyté okna… Jenže pak si třeba zlomíte nohu a nakonec do obchodu jede váš partner a děti vyzvedne ze školy babička nebo kamarádka, protože vy dřepíte na pohotovosti a pak budete ještě pár dní, možná týdnů, dřepět doma. Okna najednou počkají a kytky zalejí děti. Najednou jsou ty MUSy úplně jiné a prioritu má vaše zdraví.

Jak s tímhle pracovat?

Stále znovu a znovu se učím, jak na sebe vnitřně netlačit. Pokud to máte podobně jako já, třeba vám bude inspirací můj “střípek spokojenosti” publikovaný také na Facebooku:

Před pár dny jsem psala, že již sedm měsíců nosím pod srdcem děťátko. A jak ví především čtenáři E-mailového klubu Tělo a duše v harmonii jsem taková trošku jaderná žena. Nejen proto, že pocházím z “jaderné obce” Dukovany, ale obvykle také mívám dost energie. Ale i já mívám energetické výpadky a v posledních dnech zažívám totální útlum. Nejsem schopná pracovat na svých plánovaných aktivitách.

Až do neděle 20.8. mi byl tenhle útlum velmi nepříjemný. Plánuji totiž ještě do porodu stihnout moc zajímavé projekty. Jeden z nich se týká také lidí se střevními záněty. A tenhle únavový výpadek se mi vůbec, ale vůbec nehodí.

Naštěstí  již několik měsíců medituji. Ne každý den, někdy třeba ani jednou týdně, ale když už mě sklátí nějaký útlum nebo psychický propad, vím, kam sáhnout. V neděli jsem tedy sáhnula k metodě Zrcadlo času od Růženy Nekudové a také k meditaci Vypouštění ze skvělého online kurzu Miluji své tělo.

Chcete přestat s věčným "tohle ještě musím udělat"? Uvědomte si, že můžete, ale nemusíte.

Po obou meditacích jsem zůstala sedět v úžasu na posteli. Najednou mi totiž došlo, že tuhle únavu a potřebu zpomalení potřebuje mé děťátko. Že chce a potřebuje, abych se zastavila, nacítila se na něj a taky na své tělo a potřeby. Nejen na to, co ještě MUSím ve vnějším světě udělat. Já vím, je to jednoduché a logické. Ale tohle poznání po meditacích vytrysklo z vnitřku a zasáhlo mě jako úlevný blesk, který boří staré principy a tvoří nové.

Zaplaťpánbůh za to i tu únavu. Únava je to nejmenší, co mě může v tomhle stavu potkat.

Takže DÍKY ÚNAVO a pardon světě, že nedostojím některým svým závazkům, které jsou však především mé vnitřní a kladu si je na sebe jen já. Díky světe, že Tě mám, ale zase se jdu na chvíli, třeba jen na pár minut ponořit do sebe, protože odkud jinud mám čerpat? Právě ze svého nitra.

Proto i Vám dnes přeji, ať se i vy dokážete zastavit a uvědomit si, že NEMUSíte vlastně vůbec nic. Jen spoustu věcí můžete udělat pro sebe, svoji radost i okolí. Můžete si i zameditovat a chvíli si odpočinout a fakt nemusíte dát ještě nutně prát a vyplet na zahradě ten záhon. Jen si nepředstavujte, že meditace musí být jen óm a úm, ale můžou to být obyčejné okamžiky, kdy se díváte do dálky, nastavujete svoji tvář sluníčku nebo se necháte unášet do spánku.

Stačí si připustit, že vše NEMUSí být tak, jak by mělo

Nejzajímavější na mé zkušenosti bylo, že mému tělu a děťátku stačilo připustit, že NEMUSÍM všechno zvládnout tak, jak jsem si naplánovala. Další dva tři dny jsem přijímala dny tak, jak přicházely, bez ohlížení se na to, co vše ještě MUSÍM nebo spíš bych chtěla udělat.

Naordinovala jsem si co nejvíc spánku a meditací a taky uvolnila právě ten vnitřní tlak na sebe. Zkuste hádat, co následovalo?

Jestli hádáte, že úleva a návrat k původní, byť těhotenské energii, tak hádáte správně. Teď už zbývá jediné:

Nezapomenout, že N-E-M-U-S-ÍM! Ale že M-Ů-Ž-U, když mám energii a sílu.

Podělte se prosím s námi do komentářů, jak tohle máte vy. Klidně i pište, že máte flegmatickou povahu a vůbec tenhle článek nechápete, protože vždyť vy se přece nikam nehoníte. Budu ráda, když se budu moci od vás inspirovat! Díky.

Veronika Hanzlíková
Jsem mladá žena, ale zažila jsem ve svém životě už mnoho bolesti. Po stránce fyzické i psychické. To mě dovedlo k tomu, že pomáhám ostatním nejen v oblasti celostního pohledu na výživu a toho, co jíst, ale i v oblasti zdravotní prevence a harmonického života. Učím nás všechny, jak se nepo ze života ani z jídla :-)

Nejen proto, že žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, chronického zánětu střev. Víc o mně si přečtěte zde>>

Jsem autorkou dvou elektronických knih a videokurzu:

- 10 klíčů k tajemství potravin>>

- 21 příběhů českých superpotravin>>

- Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba - jak žít a jíst kvalitně>>

Komentáře
  1. Andrea napsal:

    Dobrý den, Verunko, věřte, že nejste jediná a já jsem naopak ráda, že v tom nejsem sama:-). Mám čtyři děti a věcí, které během dne ,,musím” stihnout je většinou nespočet a 24 hodin na to nestačí. Ještě větší tlak však pociťuji během školního roku. To se těším, až bude večer a děti zalehnou, ale ani tehdy nemá moje mysl klid. Nejenže přemítám, zda je vše hotovo, tak jak by mělo, ale už se mi hlavou honí nové plány a povinnosti na druhý den. Jediné, co mě potom zastaví, je nemoc, která mě udrží v posteli a přinutí kolikrát usnout dřív než stihnu zavřít oči. Takže, nejste v tom sama, ani já:-).
    O paní Růžence jsem již četla, i o Zrcadle času, ale zkušenosti s tím nemám. Ale již jsem si párkrát vyzkoušela na vlastní kůži, že kam naše pozornost plyne, tam energie kyne. Přemýšleli jsme nad pejskem. Ne že by nás už tak nebylo dost:-) a mnoho lidí si u nás klepe na čelo, když nás vidí:-). Shodli jsme se nad Labradorem, je učenlivý a hlavně vhodný k dětem. Sledovali jsme inzeráty a různé nabídky, jen ty ceny, pokud člověk neměl teda zájem o křížence, kde určité procento mohlo být do Labradora. Od té chvíle jsme naráželi na tuto rasu všude. Venku, ve městě, v TV. Nejenže se vyskytoval ve filmech, na jednu stranu je to rozšířené a oblíbené plemeno, takže se není čemu divit. Ale když jsme ráno pouštěli dětem pořad s Michalem Nesvadbou a za chvilku tam běžel kratší dokument o psech, v hlavní roli právě Labrador, přesně takový, jakého jsme chtěli. Nj, náhoda:-). Ale….Po dalším uvážení jsme si řekli, že by to možná chtělo spíše psa střední velikosti. Jenom přece žijeme v bytě. Přítel navrhl Border kolii. Jeho známý si před časem pořídil štěně a byl nadšený. Tak jsme se dívali dál, jen po jiné rase. Sice tomu necháváme volný průběh, na nic netlačíme, ale hlídáme inzeráty:-). Já už věděla, co bude následovat:-). Přítel sice dřív nevěřil v určité věci, které nelze vždy vysvětlit rozumem, ale postupem času, co jsme spolu se jeho pohled změnil. A tak se začalo dít to, že potkáváme sice hodně pejskařů se svými mazlíčky, ale Labradora jsem teď dlouho neviděla, za to Borderka převládá. Koukám z okna a zahlédnu paní z baráku, kterou potkávám často, ale prvně ji vidím s Borderkou:-). Už to nebylo štěně, ale dospělý poslušný pes. Najednou se zkrátka objevuje všude. Večer, po delším hledání nějakého normálního filmu, který jsme ještě neviděli nebo aspoň si ho už nepamatujeme, jsme vybrali. Ani nevím název. A pak se to stalo. Pán stojící opodál a naproti němu pes, který seděl, poté vstal a odcházel…Podívala jsem se na přítele a ten jen pronesl: ,,Jak jinak…”….Myslím, že je zbytečné psát, o jakého psa se jednalo:-). Krásný den:-).

    • Dobrý den, Andrejko, moc Vám děkuji za milý komentář a parádní příběh o pejsích. Taky se mi líbí hláška: Kam naše pozornost plyne, tam energie kyne. Tu jsem zatím neznala, ale zařadím do svého slovníku. Díky. ;-)

      Jestli budete mít chuť, ráda si pak někdy přečtu, jak to dopadlo s vaší cestou za pejskem. Můžete třeba na e-mail verca@veronikahanzlikova.cz. Díky. V.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *