Cestovatelský deník č. 3 – ZOO Zlín, Kopřivnice, Olomouc a Odry

Miluju Moravu. Zaprvé proto, že jsem se na Moravě (jihozápadní) narodila. Zadruhé proto, že miluju srdečnost velké části obyvatel. Směrem na sever už je to teda spíš ráznost. ;) Nutno říct, že je to všude stejně o lidech, takže s milými a srdečnými lidmi se potkávám po celém Česku. Nejen na Moravě.

Nicméně, asi ta moje láska k Moravě může být příčinou, proč jsem si zopakovala zase po dvou letech přednášku v ostravském ŽIVA centru zdraví a vzdělávání. A zajela taky na workshop Jógou i stravou do chladnějších dní do Olomouce. Tam jsem si zacvičila jógu s kamarádkou a původně také klientkou Veronikou Doubkovou, která mě do Olomouce pozvala na přednášku. Respektive, abych po té józe pověděla něco o stravě vhodné na podzim.

Jógu jsem necvičila několik let, cvičím spíše čchi-kung (qi-gong), ale bylo to super. Kdybych mohla, tak na lekce Verči do Olomouce (pro změnu do Centra Vitality) chodím. Však jsem na hodinu a půl s jógou vzpomínala ještě několik dní. Cítila jsem se příjemně protažená a pohyblivější, i když svaly jsem taky cítila pořádně.

Veronika nás navíc naučila i cvičení Pět Tibeťanů, které zvažuji přidat do svého denního režimu. O tomhle cvičení spolu s mako-ho cviky taky mluvím v online programu pro to, jak se cítit SKVĚLE V TĚLE. Zatím se mi však nedaří přidat ke stávajícímu mako-ho cvičení právě i energetizující, protahující a posilující „Tibeťany“. Možná i proto, že po návratu z TOUR DE MORAVA, kam jsem vyrazila s celou rodinou, onemocněl syn. Pak naše nejmladší a nakonec skolilo slabší nachlazení i mě.

Noc vědců v Ostravě

Tipuju, že právě na akci Noc vědců (která se koná po celé ČR, ale my byli v Ostravě), chytl náš nejstarší nějakou virózu. O Ostravě tentokrát ale psát nebudu (víc v článku Cestovatelský deník č. 2 – Ostrava!!!), jen tu zmíním, že Noc vědců navštívily děti se svým tatínkem, když jsem měla přednášku v ŽIVĚ.

Čekali na mě na fakultě VŠB a užili si to natolik, že tam zůstali mnohem déle, než jsme já i můj muž odhadovali. Takže to dopadlo tak, že jsem na ně nakonec po přednášce čekala já. Víc než hodinu. Ale tomu času se zase tolik nedivím, bylo tam prý plno lidí a taky laserové bludiště. Navíc se projeli v elektroverzi ŠKODA auta za 1,8 milionů.

Za rok na Noc vědců určitě půjdou (půjdeme) zase, i když nevíme, ve kterém městě.

Olomouc a břidlicový Flascharův důl u Oder

Ještě ten večer jsme z Ostravy vyrazili směr Olomouc. Ubytovali jsme se v moc hezkém penzionu Holický dvůr – obě mladší děti jsme už spící přenášeli do postele, takže naše slečny ráno docela koukaly, kde jsou. Dopoledne jsem strávila na už zmíněném workshopu s jógou a pak jsme vyrazili do Flascharova dolu kousek od města Odry.

Jako, že mě tak nadchne břidlicový důl, kde se netěží už od roku 1914, to bych nevěřila. Dokonce nás to všechny bavilo výrazně víc než důl Landek v Ostravě. Zážitek v podzemí s břidlicí a taky dvěma živými (byť spícími) netopýry byl neskutečný. Viděli jsme na vlastní oči „zvrásnění“ zkaměnělého bahna ( = břidlice) starého něco kolem 300 milionů let. Pro mě, milovnici historie to bylo fakt něco!

A pro děti zase byl největší zážitek, že měly narozdíl od Landeku helmy se svítilnou a viděly skutečné netopýry. První dva už tam byli na zimu usazení a tak nás průvodkyně upozorňovala, ať na ně nedýcháme, ani se jich nedotýkáme, ať jen projdeme… kdybychom je totiž vzbudili, stálo by je to život. Syn s tatínkem pak ještě zdolali 18 metrů dlouhé žebříky mezi dolní a horní šachtou.

V neděli jsme návštěvu Moravy zakončili procházkou po Olomouci. Kromě náměstí jsme si prošli Botanickou zahradu a rosárium (k mému překvapení tam ještě byly růže, které kvetly). Já se vyšplhala na věž u kostela sv. Mořice (děti tam byly s tatínkem o den dřív, když jsem byla na našem workshopu s Veronikou Doubkovou) a na příště jsem si vyhlédla návštěvu secesní vily Primavesi, kde jsou prý skvělé wafle v kavárně Kafec.

Jo a v hlavní sezóně je možné s dětmi projít Olomouc po „stezce“ s kočičkou Olou. My to stihli na poslední chvíli. Byl totiž první říjnový víkend a kočičku Olu už se na půl roku chystali uklidit. V olomouckém informačním centru pak děti za absolvovanou procházku a splněné úkoly dostaly hezké drobné odměny.

ZOO Zlín – Lešná a muzeum tatrovek v Kopřivnici

Na TOUR DE MORAVA jsme ale taky stihli navštívit přátele z Topolné kousek od Zlína. Byli jsme u nich už poněkolikáté, ale poprvé se nám podařit společně vyrazit do ZOO Lešná. Ve všední den odpoledne mimo letní prázdniny tam byl klid a nás tam čekaly neobyčejné zážitky. A vlastně nedokážu říct, co bylo nejlepší!

Jestli zážitek z plavajícího jaguára, kdy se zvířeti můžete dívat do očí. A dotknout se přes sklo jeho tlapy. (Já byla snad ještě nadšenější než děti.) Anebo krmení rejnoků a možnost si rejnoky u toho pohladit… wau! Vůbec se nedivím, že je ZOO Lešná považovaná za jednu z nejhezčích a nejlepších pro návštěvníky zoo v ČR.

Škoda jen, že už jsem nestihla si projít tu nádhernou japonskou zahradu. Spěchali jsme, protože se blížila „zavíračka“. Ale ještě k jaguárovi… ten pohled z očí do očí byl pro mě tak silným zážitkem, že si ho pamatuji ještě teď. Navíc jsem si tam přečetla nebo to alespoň tak pochopila podle informačních cedulí, že jaguár je považovaný za zvíře (relativně) mírumilovné k lidem. Prý chodí i do indiánských/domorodých vesnic „se pomazlit“ a nikoho nesežrat.

No a co Muzeum nákladních automobilů TATRA v Kopřivnici? Muzeum je skvělé i pro děti a i když mě ani naši prostřední auta neberou, nakonec jsme si to užili opět všichni. Jako rodič oceňuji autíčka pro děti a interaktivní tablety, kde se dalo na některých místech přehrát i video k vystavenému exponátu/autu.

Jsem neskutečně vděčná, že jsme tohle všechno mohli s dětmi absolvovat. Měla jsem ještě mít přednášku v Uherském Hradišti, ale ta se nakonec posouvá na jaro. I tak jsme toho, ale myslím, stihli hodně. No a doufám, že na jaře vyjde také přednáška v knihovně ve Zlíně a taky znovu workshop v Olomouci i povídání v Ostravě. Hmmm, Brno by to asi taky chtělo. Předběžně mám domluvenou přednášku pro lidi se střevními záněty na jarní brněnské konferenci.

Ale kdybyste chtěli, abych dorazila i do vašeho města, ozvěte se. Ráda přijedu třeba i na sever nebo jih Čech nebo západ republiky. Takové TOUR DE LIBEREC a okolí nebo TOUR DE PRACHATICE by vůbec nebylo k zahození. ;)

Veronika Hanzlíková

(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)

20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.

• Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
• Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
• Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
• A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.