5 věcí, díky kterým se budete cítit líp než kdy dřív

Stojím nahoře na svahu sjezdovky na Zadově a dívám se z kopce dolů. “Za pár dní mi je třicet sedm a a jsem na tom zdravotně, psychicky i fyzicky líp, než když mi bylo o deset let míň. To je prostě paráda,” říkám si.

Čím to, že s blížící se čtyřicítkou jsem na tom líp?

Je to jednoduché, ale byla to dlouhá cesta. Je v tom příměs pokory a taky roky práce na sobě a svojí kondici. Psychické, fyzické i duchovní.

To nejdůležitější, co jsem ale objevila, je vlastně to nejjednodušší. Buďte si vědomi svého těla a buďte pokorní a vděční za to, co máte. Je fajn starat se o svoji duchovní stránku, ale přidejte k tomu i tu fyzickou. Třeba jako já na tom svahu.

Před rokem jsem se vrátila po třinácti letech ke sjezdovému lyžování. Před rokem jsem tam nahoře, na stejném místě, stála a byla vděčná. Vděčná za to, že:

  • mi po úraze pár týdnů předtím zůstal celý prst
  • uříznuté nehtové lůžko už začíná dorůstat
  • mám dvě funkční ruce a nohy
  • i za to, že zase lyžuji a o kousek níž se to učí i můj syn

Když jsem pak sjížděla dolů, dávala jsem si sakra bacha, abych byla ve svém těle a nelítala duchem jinde. Abych se soustředila na svoje tělo i pohyb po sjezdovce. Nechtěla jsem si znovu ublížit.

Navíc takové vědomé soustředění a bytí v tady a teď zvyšuje radost z pohybu, pomáhá nám se koncentrovat a taky vyčistit myšlenky, které někdy meditací v leže prostě nevyženete.

Málem jsem se vymeditovala z běžného života

Po několika zamlklých těhotenstvích a jednom mimoděložním jsem se v letech 2011-2013 vrhla především do práce na svojí psychice a na “duchovno”. Meditovala jsem, obklopovala se drahými kameny, které jsem nosila dokonce i ve spodním prádle. :) A ne vždy to bylo ke prospěchu.

Místo meditací, nebo spíš jako doplněk k nim, mi nakonec pomohla laskavost. K sobě a především k tělu, které mě podle mého tehdejšího vnímání tolik zradilo. Zradilo mě nemocí zvanou ulcerózní kolitida i tím, že jsem na tom byla tak vážně, že mi lékaři už v roce 2006 nabízeli vývod. Zradilo mě tím, že mi dlouho nedovolilo přivést na svět děťátko. Zradilo mě.

Nebo je to jinak?

Může nás vlastní tělo vůbec zradit? S odstupem času si myslím, že ne. Naše tělo vysílá do okolí signály včas, ale často je nevidíme nebo je prostě nedokážeme správně rozpoznat.

Díky všem těm zdravotním obtížím jsem nakonec k němu zase našla cestu. Musela jsem pochopit, že nemoc je cesta, ne selhání ani zrada vlastního těla.

Dneska jsem bez jakýchkoliv léků na ulcerózní kolitidu, s výsledky v hodnotách, jak kdybych žádnou kolitidu neměla.

Jsem pokorná a vděčná, že se stal ten “zázrak”, že i přes šest nepodařených těhotenstvích, mám dvě zdravé děti. Že jsem bez léků a přitom jsem málem kvůli ulcerózní kolitidě skončila na operačním sále. Že jsem na tom líp, než před deseti dvanácti lety. Jak to?

Možná je odpověď úplně jednoduchá

Naše tělo. To, jak ho vnímáme a jak se k němu chováme. Pokud bych vám teď měla poradit jednu jedinou věc, bylo by to toto:

Buďte si co nejvíc vědomi svého těla a buďte k němu laskaví.

A platí to i ve výživě. Nejen zdravá strava je to, co našemu tělu prospívá. Důležité taky je, s jakými myšlenkami svoje jídlo jíte.

Co s vámi asi udělá jídlo, které si s nechutí připravíte, protože “něco přece jíst musíte”? Nebo jídlo, které budete jíst ve stresu a ve chvíli, kdy jste naštvaní třeba na svého šéfa?

Jen zdravá strava nestačí. To, s jakými emocemi a myšlenkami jídlo jíme, má možná i větší vliv než v něm obsažené živiny.
Fotka od AquilatinPixabay

Možná jste v tu chvíli dokonce šéfovi úplně u zadku a on si svůj oběd na rozdíl od vás vychutnává v klidu. To vy se rozčilujete a stěžujete si dalšímu kolegovi. Ne on.

Ale co hůř, nejenže si ty emoce, možná vztek, ublíženost nebo strach, berete ke svému stolu, ale skrz myšlenky a jídlo si je pěkně uložíte do těla. A jako bonus tím okořeníte i oběd tomu, kdo má tu smůlu s vámi jíst.

A tak si vždycky, když jste naštvaní a ve s….ch (ale no tak, patří tam slovo splín ;) ), vzpomeňte na pár prostých věcí:

  • pokoru
  • vděčnost za život a za dary, které máte
  • moudrost vlastního těla
  • intuici
  • selský rozum

„Bože, dej mi klid, abych přijímal věci, které změnit nemohu, odvahu, abych měnil věci, které měnit mohu, a moudrost, abych je uměl od sebe odlišit.“ (Arthur Miller)

Cítíte to podobně? Ztratili jste se podobně jako kdysi já v nejrůznějších zákrutách života? Necítíte se už dlouho právě nejlíp?

Stejně jako mnoha dalším, s radostí pomůžu i vám najít harmonii v životě. Ozvěte se mi přes tento odkaz. >>> Pomůžu vám se dostat zase zpátky k sobě, ať už řešíte cokoliv.

Veronika Hanzlíková
Učím, jak se "nepo" ze života ani z jídla. Nejen proto, že žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, chronického zánětu střev provázeného často urputnými průjmy, ale taky proto, že jsem si v životě zažila už mnoho bolesti a už mě máloco rozhodí. :)

Díky tragické ztrátě prvního životního partnera, několika nepodařeným těhotenstvím a dalším problémům jsem začala makat na svojí mysli, emocích a také stravě. Nazývám to Vědomou a také laskavou výživou pro harmonii těla a duše - je to o laskavém a vědomém přístupu nejen ke stravování, ale také sám k sobě, svému tělu a duši. Víc o mně si přečtěte zde>>

Jsem autorkou tištěných a elektronických knih a videokurzu:

- 10 klíčů k tajemství potravin (elektronická)>>

- Příběhy českých superpotravin (tištěná)>>

- Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba - jak žít a jíst kvalitně>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.