Bůh, kniha a nové háro

Plakala jsem bolestí a přemýšlela, co mi tohle všechno má říct. Cítila jsem, jak mi uniká nejen radost z Vánoc, ale i radost ze života. Zas a znovu. Kolikrát už jsem tohle prožila?

Začala jsem hledat, co potřebuji ve svém životě změnit tentokrát. A uvědomila jsem si, že jsem moc pracovala. Na sobě, na svém zdraví i podnikání (ano, i psaní těchto stránek, blogu a e-knih je podnikání). Zapomněla jsem se radovat a obyčejně žít.

(30.1.2019 ze článku Když se ztratí radost…)

Tak s takovým rozpoložením jsem začínala loňský rok, rok 2019. Ale i když blbě začal, dobře skončil. Dal by se charakterizovat slovy jedna velká jízda.

Paradoxně mi k té jízdě, především pracovní, pomohlo dno, kterým jsem si začátkem roku prošla. Díky tomu jsem se rozhodla některé aktivity osekat a v roce 2019 se víc věnovat psaní. Že se můj záměr naplní až tak vrchovatě, jsem tehdy ještě netušila.

První vlaštovkou se stalo rozhodnutí stát se jednou ze studentek Školy copywritingu Lucie Koubek. Během půlročního studia jsem se z blogerky stala oficiálně také copywriterkou.

Začala jsem textovat pro Kurzyproradost.cz, například úvodní text ke kurzu:

• Šití bot pro začátečníky nebo
• Vitráže technikou Tiffany pro pokročilé

Pokračovala v psaní článků a blogu nejen tady, ale i na webu Strevni-zanety.cz.

Nejzásadnější však bylo dopsání a vydání vlastní tištěné knihy

Už předtím jsem sice napsala dvě e-knihy, ale ty tištěné prostě stále vnímám jako „něco víc“. :) Možná je to tím, že tištěná kniha voní, můžu ji mít v ruce, můžu se s ní zavrtat do deky, dát si nohy na topení a ponořit se do jejich stránek úplně jinak než do těch v elektronické podobě.

Navíc napsat vlastní knihu bylo mým snem od dětství. Už v pubertě jsem psala povídky a zkoušela nějakou tu knihu napsat. Začátkem roku jsem cítila, jak se v mé hlavě rodí kniha o životě, pádech i vzestupech, nemocích a zdraví. Pokud znáte můj příběh, víte, že už teď mám opravdu o čem psát a ani nemusím čekat se psaním na důchod, jak mi radil můj tchán.

Po prosincovém úrazu v roce 2018, kdy jsem si tyčovým mixérem nechtěně odřízla celé nehtové lůžko, jsem si myslela, že to bude právě kniha o životě, kterou v roce 2019 napíšu a vydám.

Jenže začátkem února jsem měla už dlouho naplánovanou přednášku na téma Existují české superpotraviny? s kamarádkou a kolegyní Ivou Jančíkovou z České selky a nejen díky tomu padlo u nás doma rozhodnutí, které jsem právě na přednášce chtěla poprvé představit na veřejnosti.

Vydáme knížku o českých superpotravinách. Ale jak?

Tak takovou otázku jsme si kladli s mým mužem. Elektronickou knížku s názvem 21 příběhů českých superpotravin už jsem totiž měla napsanou a říkala jsem si, že nejprve získám na její tisk peníze a pak ji během pár dní zaktualizuji, doplním nějaké ty kapitoly a pofrčí k tisku.

S mým mužem jsme se rozhodli jít cestou vydání bez nakladatelství. Jen za pomoci tzv. crowdfundingu. To znamená, že si na portále k tomu určenému (např. Hithit.cz nebo Startovac.cz) vytvoříte svůj projekt, zvolíte si, jakou částku potřebujete a přes vybraný crowdfundingový portál během 30 nebo 45 dnů vyberete od přispěvovatelů peníze. Ty následně použijete na realizaci tam představeného projektu.

Pokud požadovanou částku vyberete, revanšujete se těm, co přispěli, zasláním jimi vybrané a zaplacené odměny do předem stanoveného termínu. V ideálním případě. :)

Moje ideální představa byla, že knížka vyjde koncem srpna a v září už ji všichni, co na ni přispěli, budou mít.

Přes portál Hithit.cz se mi za 30 dní nakonec podařilo vysbírat téměř 125 tisíc korun. Po zaplacení poplatků za zprostředkování mi tak na účtě přistálo 108 tisíc a já měla radost, jak mi tahle částka krásně bude stačit k vydání 1000 kusů knížek. Nestačila.

Když pak došlo na lámání chleba, zjistila jsem, že:

• ceny za papír, karton a lidskou práci výrazně vzrostly a to, za jakou cenu se dala knížka na křídovém papíře vytisknout v předchozích letech, už na konci roku 2019 byla jen bájná pohádka
• jsem se nakonec hoodně rozepsala a i při lehce zmenšeném písmu je knížka s fotkami na víc než 240 stranách menší velikosti A4
• náklady na práci grafika, fotografky, korektorek a další propagaci byly výrazně vyšší, než jsem předpokládala

Zkrátím to. Knížka se mi nakonec podařila skutečně zafinancovat, dokonce jsem zvýšila náklad na 1500 kusů. A i když zatím stále nemám zaplacené všechny výdaje s ní spojené, mám z ní velkou radost. Bodejť by ne, když mít vlastní tištěnou knížku je můj splněný sen.

Jen ta cesta k samotnému tisku trvala mnohem déle, než jsem původně předpokládala. Než jsem rukopis zaktualizovala, přidala recepty a nové kapitoly a vlastně knížku z velké části udělala úplně novou, byl srpen.

Pak začala práce grafika a nakonec korektury, takže jsem zpoždění vydání o zhruba tři měsíce mnohokrát vysvětlovala nejen těm, kteří si knížku nakonec s názvem Příběhy českých superpotravin koupili na Hithitu, ale především v květnovém a červnovém předprodeji. Tehdy jsem si totiž stále naivně myslela, že knížka bude v září. Haha.

Nakonec vyšla začátkem prosince a já ji poprvé držela v ruce jako krásný mikulášský dárek. Přesně v podvečer svátku sv. Mikuláše. Okamžitě pak nastal maraton s rozesílkou tak, aby knížky dorazily všem, kteří už si ji předem pořídili, do Vánoc.

Zatím nemám žádné profi fotky knížky ani s knížkou. To se prostě nestihlo. Tak aspoň sdílím tu, kterou fotil můj pětiletý syn. :)

Finální úpravy knížky nakonec také trvaly také mnohem déle, než jsem čekala, ale mám velkou radost, že se ji podařilo vyladit a dotáhnout do posledního detailu.

• Je na křídovém papíře a s gravírovaným obalem – kombinace lesklého a matného povrchu.
• Má sice měkké desky namísto původně předpokládaných tvrdých – ale není to ke škodě, možná vypadá knížka takhle dokonce lépe a je navíc o trošku lehčí – i tak váží 732 gramů.

Křest a biřmování

Kampaň na Hithitu byla velký křest ohněm. Vybrat a hlavně si dovolit chtít na svůj projekt po lidech peníze (bez deseti korun přesně sto tisíc) byl pro mě obrovský záhul na psychiku. Kdybych na sobě nemakala a neměla po boku svého muže a taky svoji emoční koučku Terezku Rothovou, asi bych skončila dřív, než jsem pořádně začala.

Po mém boku však v průběhu března a dubna stáli i další lidé a také otec Petr a Bůh. Právě tehdy jsem procházela poslední přípravou na křest a biřmování a učila se důvěřovat, děkovat a prosit i směrem nahoru. Když jsem si otevřela Bibli, nacházela jsem tam slova, která přesně odpovídala tomu, co jsem tehdy řešila.

Dosud jsem tuto skutečnost nesdílela, ale při cestě za splněným snem – vydání knížky, mi pomohla i víra. Já vím, v naší ateistické společnosti se víra moc nenosí. Nosí se spíš víra v Něco, Vesmír a podobně. Proto mě překvapilo, že fotka z mého křtu, přesněji z biřmování, byla moje nejlajkovanější fotka za celý loňský rok.

Víra tvá Tě uzdraví

Rok 2019 se pro mě jako první od mých dvaceti let nesl ve znamení „bez léků“ na ulcerózní kolitidu. Až při přípravě na křest jsem si uvědomila, že bez léků jsem od června 2018 a že je to poprvé za celou mou „kariéru“ s touto autoimunitní nemocí, kdy jsem poprvé vydržela bez léků víc než pár týdnů, aniž bych spadla do tzv. relapsu (návratu chronické choroby).

V červnu jsem při křtu dcery Magdalenky Anny dostala od otce Petra požehnání a uzdravující pomazání a také si s ním domluvila svůj vlastní křest. Jestli je tohle mé uzdravení souhra náhoda nebo vyšší moc, těžko říct…

Dnes už se blížím k druhému roku bez léků a říkám, že moje uzdravení (aspoň z mého pohledu) je kombinací mojí vůle, snahy, práce na sobě i svém zdraví i božího požehnání. Podobnou kombinaci vnímám i při splnění svého snu, vydání vlastní tištěné knížky.

Střípky roku 2019

Květen a červen byly u mě ve znamení báječné dovolené s rodinou a přáteli ve Slovinsku a Chorvatsku a také začátku spolupráce s firmou Copykiller. Copykiller byl báječnou zkušeností, kdy jsem si vyzkoušela spolupráci nejen s už zmiňovanou copywriterkou a lektorkou Luckou Koubek, ale také s jejím partnerem a marketingovým profíkem Dušanem Součkem.

Učila jsem se psát FB příspěvky pod hlavičkou Copykillera a postupně naskočila i jako podpora týmu na zákaznické podpoře i při marketingových a prodejních kampaních. V tuto chvíli Copykiller utlumuje svoje aktivity a Lucka s Dušanem jdou novým směrem, ale dalo mi to opravdu hodně a jsem za tuhle půlroční pracovní zkušenost vděčná.

Ale aby to nebylo jen pracovní, tak mám pro vás pár fotek z rodinné dovolené, kdy jsem vlezla do jenom desetistupňové vody řeky Soča a postupně k tomu zlákala i svoji kamarádku, manžela a ještě jednoho kamaráda a naše děti.

V tu dobu už jsem měla za sebou zkušenost z kryokomory, kde jsem dvě minuty strávila při báječných -128°C. Díky oběma zážitkům ve mně začalo dozrávat rozhodnutí, že se v budoucnu začnu otužovat a v roce 2020 možná i vlezu do ledu v rámci workshopů Wimhofovy metody dýchání a otužování.

Uvidíme, jestli to dopadne už letos nebo moje rozhodnutí bude ještě nějakou dobu dozrávat. Zkušenost z velmi osvěžující koupele v Soče a z kryokomory byla parádní, tak uvidíme, jaká bude ta z ledu. :)

Ve druhé půlce roku už jsem se ale trochu ztratila v pocitu nedostatku času. Málokdy jsem si pořádně udělala čas na sebe, téměř jsem se nescházela s přáteli a přestala cvičit.

Přesto se mi oproti roku 2018 podařil velký posun. Nenechala jsem se tolik zahltit prací (aspoň po psychické stránce), takže naštěstí nemusel přijít úraz, nehoda nebo jiné zastavení v podobě nemoci. Aspoň tak to většinou vnímám a na tohle téma si tady na blogu můžete přečíst starší článek Nehoda není náhoda.

A i když jsem finišovala s knížkou, zvládla jsem s rodinou další dovolenou. V roce 2019 už dokonce podruhé v Tatrách. Byla taková polopracovní, protože jsme tam navštívili kolegy ze slovenského spolku pro lidi se střevními záněty.

S lidmi a členy Slovak Crohn Club jsem si tam také povídala o stravě a výživě při ulcerózní kolitidě a Crohnově chorobě. Pár dní na to už jsem zase konzultovala výživu na Svatováclavské konferenci od českého pacientského spolku Pacienti IBD.

Závěrem roku jsem se ale vážně musela zamyslet, protože manžel mě označil za workholičku, takže letošek začínám s několika úkoly nebo možná těmi předsevzetími, která si prý nikdy nedávám. :)

• Začít se věnovat zase víc sama sobě, víc cvičit a víc číst nejen svoje věci.
• Zase začít dodržovat víkendy, kdy vůbec nesednu k počítači a nebudu nic psát a snažit se dohonit pracovní věci, které přes týden nestíhám.
• Víc se scházet s přáteli a konečně se rozjet po Česku s besedami o životě, výživě a třeba i o českých superpotravinách (pokud byste takovou besedu rádi viděli ve vašem městě, ozvěte se mi přes kontaktní stránku a něco vymyslíme).
• Vymyslet koncept, jak se představit nejen jako výživová koučka, což je moje hlavní náplň a pravděpodobně i vždycky bude, ale taky jako emoční koučka, copywriterka a spisovatelka. V plánu mám dva, možná dokonce tři, nové weby, ale je mi jasné, že se dvěma malými dětmi se nemůžu strhat.

Navíc nás čeká rok, kdy syn s nejvyšší pravděpodobností půjde do školy (je prázdninový, tak trochu dumáme, jestli odklad nebo ne). Dcera by měla jít do státní školky a já teoreticky na konci roku zpátky do svého původního zaměstnání…

Taky bychom, nejen teoreticky, potřebovali větší bydlení, ale se současnými cenami na trhu… No prostě, stále je co vymýšlet, řešit a kam se posouvat. :)

Přeji vám ty nejlepší posuny pro rok 2020, ať se vám splní co nejšetrněji vaše představy a přání. Ať jste zdraví, požehnaní a prožijete tento rok co nejvíc v lásce a radosti.

Veronika

PS: Na konci října jsem si nechala ostříhat svoje do té doby nejdelší vlasy v životě a darovala je neziskovce Nové háro. Bylo to celkově osvěžující a ještě snad moje vlasy udělají radost a pomůžou dál.

Navíc se v kratších vlasech cítím moc dobře a vypadá to, že na chvíli u nich zůstanu. Takové momenty nejčastěji sdílím na svém Instagramu nebo FB stránce Příběhy života a uzdravení. Tak tam zavítejte a buďme ve spojení i tam. :)

Veronika Hanzlíková

(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)

20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.

Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.

• Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
• Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
• Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
• A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.