Znáte ten vtip, jak muž při povodních sedí na střeše svého zatopeného domu a modlí se k Bohu, aby ho zachránil? Včera mi ho připomněla kamarádka a podělím se o něj s vámi.
Jak tak pán sedí, modlí se k Bohu o záchranu. Tu najednou přiletí vrtulník a záchranáři se ho pokusí ze střechy zachránit. Jenže pán odmítne se slovy „chci, aby mě zachránil Bůh“. Ta samá situace se opakuje, když k jeho domu připluje záchranná loď a poté i dobrovolník na malé lodičce. Nakonec se muž zázraku přímo od Boha nedočká a utone. Když pak klepe na nebeskou bránu a setká se s Bohem, ptá se ho, proč ho nezachránil, když se tak moc modlil o jeho pomoc. Pán Bůh mu odpoví: „Ale můj milý, já jsem ti poslal nejprve helikoptéru a pak dvě lodě na pomoc a ty jsi mé záchrany nevyužil.“
Trošku smutný, ale pravdivý vtip, což?
Někdy čekáme na záchranu od Boha, lékařů nebo třeba i od alternativních terapeutů. Přitom máme tolik možností, jen je nechceme vidět a čekáme na zázrak/zásah „shůry“. Bojíme se za sebe, svůj život a své zdraví převzít zodpovědnost a využít různé možnosti záchrany. Také jsem to tak několik let měla.
- Spoléhala jsem na lékaře nebo vyšší „instance“, že mají ve všem pravdu.
- Spoléhala jsem, že mě někdo zázračně osvobodí od nemoci zvané ulcerózní kolitida – ať už to byly léky, lékaři nebo různí terapeuti. Čekala jsem, že jednou budu moci být bez léků, protože jsem měla pocit, že to jako žena pracující na sobě, svém rozvoji a zdraví, musím tak mít a „nesmím“ se s ničím léčit.
- Spoléhala jsem na to, že mi pomohou nejprve léky, poté nejrůznější alternativní terapie a psychosomatický přístup. A že se můžu chovat i žít stejně jako před diagnózou chronického onemocnění.
Léky, akupunktura a různé techniky mi pomáhají doteď, ale své myšlení už jsem změnila. Začala jsem víc spoléhat na svojí vlastní zodpovědnost, pocity i intuici. A děkuji Bohu za všechnu tu práci a pomoc, kterou mi v podobě různých léků, lékařů, terapeutů osobního i zdravotního rozvoje, i přátel poslal.
Bylo to víc než jen helikoptéra a dvě lodě. Bylo a stále je mnoho lidí, kteří mi třeba jen jednou svojí myšlenkou nějak pomůžou nebo ukážou cestu dál. Ti (vy) všichni (jste) mě dovedli k pochopení, že záchrana je v nás samotných a v našich rozhodnutích, zdali si necháme pomoci, když už jsme na kolenou.
Současně taky nemusíme být dokonalí a na 100 % zdraví a oduševnělí. Jenže nikdo z nás není Buddha ani osvícený člověk žijící v dokonalém souladu se sebou samým, přírodou i Bohem. A asi to tak má být a k nám lidem prostě patří „býti občas na kolenou“.
Býti na kolenou
Já na nich byla opravdu mnohokrát. V době, kdy mi zemřel partner. V době, kdy jsem měla stoprocentní zánět tlustého střeva, třicet průjmovitých stolic denně a deset v noci. V době, kdy jsem opakovaně zažívala ztráty svých nenarozených dětí v prvním trimestru. Nedokážu ani vyjmenovat, kolik lékařů, lidí, přátel i terapeutů mi hodilo to pomyslné záchranné lano.
Tímto všem děkuji. Ale také děkuji sama sobě, protože jsem ta lana chytila!
Přesto jsem si dlouho vyčítala, že za těch více než třináct let, co žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, se mi nepodařilo vysadit léky. Několikrát jsem se o to pokusila, ale vždy jsem se musela vrátit do reality a toho, že moje tělo bez léků žít nedokáže. Takže tuhle skutečnost začínám brát jako fakt a říkám si, že třeba někdy nastane doba, kdy budu už jen osvícená, zdravá a bez léků. Ale třeba to „někdy“ bude až na věčnosti ;-)
Pochopila jsem, že můj zdravotní stav vypovídá o mé historii, mém životě, smutcích, trápeních, ale i radostech. Pochopila jsem, že jsem se kdysi zdravotně dostala do stavu, z nějž téměř nebylo návratu.
- Proto přijímám s radostí to minimum léků, které beru nyní oproti tomu, co bylo dřív.
- Přijímám s radostí zdravého syna, svého muže i sama sebe jako naši malou rodinu, která mi dává tolik síly.
- Přijímám to, že někdy jsem unavená a musím si odpočinout. Přijímám, že nejsem dokonalá, ale že jsem dost dobrá taková, jaká právě jsem.
Zkuste to také!
Napište si, co dokážete s radostí nyní přijímat, i když to není dokonalé! Napište si, co vás trápí a zdali to potřebujete jen přijmout nebo máte možnosti s tím něco udělat.
Pojmenujte si skutečnost, co vás trápí. Pak zkuste zjistit, zda-li můžete letět helikoptérou nebo jet lodí, abyste to vyřešili. Pokud žádnou cestu ani záchranné lano neobjevíte, pokuste se prostě a jednoduše stávající situaci přijmout! Neznamená to, že ji musíte přijmout navždy!
Mé tělo stále nese určité následky předchozích zdravotních problémů. Ne všechny se daří „zlikvidovat“ psychickou vyrovnaností a alternativní léčbou. Následky navíc mohou být mementem, abych na některé věci a zkušenosti nezapomněla.
Pokud to máte taky tak a nemusí to být jen užívání chemických léčiv, ale třeba i nadváha, deprese, přetrvávající sice drobné, ale úporné zdravotní problémy, tak nezoufejte…
Někdy potřebujeme využít tu rychlou a silnou helikoptéru!
Pro někoho jsou helikoptérou klasické léky, spolupráce s lékaři nebo jinými odborníky. Pro jiného už je to „jen“ určitý druh stravy, meditace a práce na sobě.
Diabetici I.typu asi vždy budou potřebovat inzulín, lidé po transplantaci zase imunosupresiva. Ale my všichni, ať užíváme léky nebo ne, jsme plnohodnotní lidé. My všichni padáme na kolena a zase z nich s různými znameními vstáváme.
Někdy se rozhodneme využít pro přepravu jen malou lodičku. Jindy zkombinujeme různé druhy dopravy :-) Máme i právo žádnou „dopravu“ nevyužít. Nesmíme však zapomínat, že jsme tvůrci svého života a ne jen pasivní konzumovatelé „zázraků“, na které spoléhal muž na začátku.
A o tom život je! Co vy na to? Napište mi do komentářů. Následně se začtěte do řádků o tom, jak být aktivním tvůrcem alespoň své stravy:
- 5 rad, jak chytře nakupovat a jíst
- 10 klíčů k tajemství potravin aneb jak nesednout na lep potravinářskému průmyslu
- 21 příběhů českých superpotravin aneb když jídlo mluví
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
