Do nadpisu jsem si netroufla to napsat takzvaně na plnou hubu, ale v textu si to dovolím. Pro ty z vás, které celé tohle téma nebo nadpis pohoršuje, vkládám malou omluvu. Omlouvám se, že si dovoluji článek pod názvem „Kdo se nikdy neposral, neví, co je život“ vůbec publikovat. Ale za svůj názor se omlouvat nebudu.
Původně měl být tento článek o lázeňském stravování. Jenže… kolik z vás zajímá, jak se jí v lázních? Kdežto tématika „z něčeho se pos…/nepos…“ je stále aktuální. Navíc jsem si myšlenku z názvu článku z lázní opravdu přivezla. Vyslovila jsem ji dokonce na obědě v jednom hotelu, kde jsem s diagnózou ulcerozní kolitidy strávila v říjnu tři týdny lázeňské léčby.
A článek o stravování jsem chtěla napsat proto, že v průběhu těch tří týdnů se vyhlášený 4hvězdičkový hotel rozhodl omezit stravu lidem, jejichž náklady na léčbu platí české pojišťovny. Způsob, jakým tu změnu vedení hotelu provedlo byl velmi nepříjemný a poskytované jídlo první dny neodpovídalo tomu, že se v Karlových Varech dlouhodobě léčí lidé především se zažívacími obtížemi. Svoji stížnost a názor už jsem vedení hotelu odeslala a tak se nebudu na těchto svých stránkách zabývat malichernostmi a pocitem nechuti.
Takže zpátky k tématu. Nejen pacienti se střevními záněty (tedy lidé co trpí Crohnovou nemocí nebo ulcerozní kolitidou podobně jako já) znají pocit akutní potřeby na velkou a bohužel i často právě toho „posr….“, o kterém je tu řeč. Fyzicky tak tuto inkontinenci znají pacienti i lidé například po dovolené v Egyptě nebo intenzivní střevní chřipce. Jenže co mentální „posr….“? Znáte nebo jste zažili situaci, že „na posraného i záchod spadne“?
Pokud ano, tak víte o čem život je. Někdy nás totiž postihne tolik nepříjemných událostí najednou, že máte pocit, že se doslova a do písmene v „tom“ koupete. A rozhodně to není romantická koupel v příjemně teplé vodě se svíčkami kolem vany a příjemnou hudbou. Je to koupel v hnědší tekutině… jako je třeba bahno :-D
Ale jak z toho ven? Někdy jen prostým pochopením, že život sebou přináší krásné i bolestné chvíle. A že žádné období netrvá věčně – tedy že i ty smutné a těžké chvíle odejdou a stanou se minulostí. Někdy si o tom potřebujete s někým popovídat nebo se vybrečet. A někdy pomáhá si uvědomit, že máte v životě také mnoho dobrého a krásného.
Každý den mi svítí na mobilu upomínka, abych to dobré nezapomněla. Každý den děkuji a raduji se z toho, co dobrého mi ten den zrovna přinesl. A pokud nevíte, jak na to, tak právě teď na Facebooku frčí pozitivní výzva spočívající v tom napsat na svoji zeď několik dní po sobě tři věci, které vás potěšily. Nechte se někým nominovat anebo…. si v soukromí a v klidu udělejte pravidelně večer chvíli čas a popřemýšlejte…
… co dobrého jste snědli nebo si ten den třeba s láskou uvařili.Vzpomeňte si, koho jste potkali a kdo vám vyvolal úsměv na rtech. A napište si to. Napište si třeba i momenty, kdy jste vykouzlili někomu úsměv na rtech vy. A pokud se stále budete cítit nesví a máte pocit, že i přes každodenní poděkování sám/sama sobě (svému životu, Bohu a blízkým lidem) se v tom bahně koupete, tak ráda s vámi proberu Jak být šťastný nezávisle na životní situaci a okolnostech.
(výživová poradkyně a laskavá průvodkyně na cestě za pohodou v životě a jídle)
20 let žiju s ulcerózní kolitidou. Přestože mi hrozil vývod a 15 let jsem intenzivně užívala léky, dnes jsem úplně bez léčby. Mám báječného muže a tři děti. Ale taky jsem šest nenarozených dětí ztratila a tragicky přišla o svoji první lásku.
Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že až 70 procent uzdravení a životní pohody tvoří mysl. Život prostě není jen o zdravé stravě. Dnes jsem průvodkyní všem, kteří se chtějí cítit skvěle ve svém těle.
- Napsala jsem knihu Příběhy českých superpotravin a také další e-knihy.
- Tvořím podcast Příběhy života a uzdravení – na Spotify a Audiolibrix
- Natočila jsem kurzy (nejen pro lidi se střevními záněty).
- A taky vám ráda poradím přímo na míru v rámci konzultace.
