Jak jsem (ne)slavně ukončila prázdninovou Výzvu

Fakt nerada trávím dlouhé hodiny vařením a pečením. Vím, je to na „výživovém“ blogu paradox… Přesto se moje vaření a pečení prolíná s tímto heslem: „chutně, co nejvíce zdravě, pokud možno rychle, ale kvalitně a s láskou“. Někdy tohle heslo zvládám plnit snadno, jindy hůře.

Co mi však v mém kuchařském umění pomáhá, je blog a stejnojmenná kuchařka Kuchařka pro dceru. Ráda se tam inspiruji a ještě raději čtu články, které osvětlují historii konkrétního jídla a také důvody, proč je něco třeba v kuchyni dělat tak a ne jinak.

Jsem prostě velkou obdivovatelkou blogu Kuchařky pro dceru a její autorky Jany Florentýny Zatloukalové. Také proto, že narozdíl od jiných, řekla bych podobně mediálně známých autorů, před třemi lety neváhala a poskytla mi po e-mailu zdarma mnoho zajímavých a užitečných rad přímo mně na míru.

V jejím duchu, který se nese v podobném stylu jako akce Pošli dál energii a lásku, se snažím předávat na svém blogu a při konzultacích zkušenosti i já. Proto jsem se letos potřetí zúčastnila Výzvy Kuchařky pro dceru. Výzva je o drobných každodenních úkolech, které mě v předchozích kolech mnoho naučily a ani letošní ročník nebyl výjimkou.

Mojí hlavní motivací však bylo, že bonusem k výhře je osobní setkání s Janou Florentýnou. Jenže… Letos jsem blbě pochopila pravidla a tak (ne)slavně a předčasně končím své plnění výzvy.

Přesto mám dobrý pocit a poučení pro sebe i pro vás

Nebudu zde podrobně popisovat, jak jsem špatně pochopila pravidla, ale podělím se s vámi o znovupoznání, že…

… některé věci se  skutečně dějí nejlépe pro nás, i když se nám to na začátku moc nelíbí.

Přestože si nevysoutěžím s Flo to svoje vytoužené „kafe“, stálo to za účast:

  • i vy jste se spolu se mnou inspirovali některými úkoly a kuchařskými „kousky“ na Facebooku.
  • znovupotvrzení pocitu „nemusím se za každou cenu někam hnát“.

Když jsem začala tušit, že jsem po více než třiceti dnech plnění výzvy a dohánění promeškaných úkolů, plnila Výzvu mimo její pravidla, špatně jsem přes noc spala. Mrzelo mě, že moje snaha a práce přijde vniveč.

Když mi Florentýna skutečně po mém dotazu potvrdila můj omyl, byla jsem pak ještě chvíli smutná, ale nakonec mi to došlo…

Někdy se věci dějí k našemu dobru tak, aniž bychom o to původně stáli

Jak někteří víte, vrátila jsem se v dubnu po mateřské dovolené na 60 % úvazku zpátky do práce a mám mnoho aktivit i v oblasti celostního poradenství a práce s lidmi se střevními záněty. Navíc se teď nacházím i v pozměněném hormonálním stavu, protože nosím pod srdcem další děťátko.

To vše sebou přináší mnoho aktivit, ale taky nutného odpočinku a potřeby načerpat síly

Už se mi nechce dalších cca 25 dní dohánět úkoly Výzvy, přestože se mi líbí a fakt bych na to kafe s Florentýnou chtěla zajít. Ale opět jsem dostala lekci, naštěstí šetrnou, že všechno potřebuje svůj čas a já nemusím přepínat svoje síly, které potřebuji aktuálně směrovat jinam než do dalších dní s Výzvou.

Co z toho plyne pro vás?

Vnímejte signály svého těla a Duše a „náhody“ nebo třeba směrování „vesmíru/Boha/andělů“ někam jinam, než jste původně kráčeli. Spousta věcí se děje pro naše dobro i přes naše kopání a odmítání dané situace.

Proto svoji nepodařenou účast v letošní výzvě, respektive nedokončení celé Výzvy, nevnímám jako selhání, ale jako dokonalou hříčku Pána Boha, jak mě trochu zpomalit v mých aktivitách a přesměřovat zase moje myšlenky k sobě a mému děťátku.

Přeji vám, ať se vám daří tyhle signály vnímat a přeji vám, ať jsou ty vaše lekce šetrné a snesitelné. Některé lekce totiž bolí mnohem mnohem víc, třeba ty popsané v článku Nehoda není náhoda.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *