Kebab a párek v rohlíku? Ano, dvě výživové poradkyně si je v pohodě dají

„Miluji kebab,“ řekla Veronika Hájková v rozhovoru o laskavé a vědomé výživě. „Já si zase s chutí dám párek v rohlíku,“ odpověděla jsem jí.

I takhle může vypadat rozhovor dvou výživových poradkyň, které nepočítají kalorie.

Nás obě Veroniky, tedy mě a lektorku zdravého vaření Veroniku Hájkovou, spojuje stejný názor na množství „méně zdravých“ potravin v jídelníčku. Obě shodně tvrdíme, že bychom měli jíst v 80 procentech co nejzdravější a nejkvalitnější jídlo.

Ve zbývajících zhruba 20 procentech si můžeme dopřát to, co je pro ortodoxní zastánce zdravé výživy hřích, nebo to není zrovna dietní jídlo. Neznamená to ale nekvalitní potraviny.

Náš rozhovor v podobě živého vysílání najdete ze záznamu (YouTube, 47 min):

Pro ty z vás, kteří raději čtou, jsme připravily volný přepis našeho povídání. Rozhovor vedla Veronika Hájková a já odpovídala.

Kromě toho, že jsi výživovou poradkyní, jsi také mentorkou na cestě za zdravým tělem a pohodou v jídle a životě.

Zajímá mě, jak to tak přijde, že se staneš průvodkyní na cestě nejen ke zdravějšímu stravování?

Celou moji cestu si můžete přečíst v krátkém e-booku zdarma Jak jsem se dostala z bolestí a nemocí.

Pokud přeskočím prvních osmnáct let svého života, tak moje profesní dráha začala studiem na potravinářské a biochemické fakultě VŠCHT. Ve druháku, když mi bylo 20, mi propukla chronická nemoc zvaná ulcerózní kolitida, tj. zánět tlustého střeva. Právě ta určila můj další profesní i životní směr.

Tři roky od stanovení diagnózy už jsem totiž byla v tak vážném stavu, že mi hrozil vývod. Až tehdy jsem se začala zajímat o to, jak si pomoci jinak než léky. Nakonec jsem si v roce 2008 dodělala rekvalifikaci (akreditovanou MŠMT) na výživové poradenství.

Nejprve jsem “radila” sama sobě a postupně jsem začala radit i ostatním. Ustoupila jsem ale od počítání kalorií a rozepisování jídelníčků a začala ostatním pomáhat nejen výživovým poradenstvím, ale celostním přístupem ke klientovi z hlediska jídla, pohybu a práce s myslíemocemi.

Občas si ze srandy říkám „výživářka přes hlavu“, někdy taky používám pojem výživově-emoční koučka.

Za pomoci léků, včetně tzv. biologické léčby, ale také za pomoci nejrůznějších alternativ a terapií jsem se dostala do remise, klidové fáze nemoci. Po 15 letech intenzivní léčby, ale i práce na sobě a zlepšení stravy jsem nakonec vysadila k nevelké radosti svého lékaře všechny léky.

Teď už jsem 2 roky bez léků a po poslední koloskopii na konci června 2020 mám konečně v ruce papír, že i přes pozánětlivé změny (které jsou v celém střevě) můžu při dodržování všech kontrol zůstat i nadále bez léků.

Mám z toho velkou radost a dokonce se považuji za vyléčenou, i když tenhle pojem klasické lékařství u této chronické nemoci nezná. Nicméně jsem velmi pokorná a neusínám na vavřínech. ;)

Gratuluji. A co myslíš, jaký podíl na tvém vyléčení měla strava?

Určitě měla, ale tvrdím, že nejzásadnější podíl má v mém případě psychika. Možná až 70 procent. Takže zbývajících 30 % tvoří ten zbytek, včetně stravy.

Nicméně i kdyby psychika tvořila „jen“ polovinu z uzdravení, stále si myslím, že je právě nastavení naší mysli tou nejmocnější silou.

Ne nadarmo se tvrdí: Věř a víra tvá tě uzdraví.

Spousta věcí nejde vyléčit hned. Musíme taky počítat i s jakýmsi „plánem duše“. Možná to zní až ezotericky, ale věřím, že se sem rodíme už s nějakým plánem nebo posláním, co a proč máme některé události a taky nemoci si prožít nebo odžít.

Takže dneska jsem nakonec i ráda za všechno, co se odehrálo.

Ale kdybych si vědomě mohla vybrat, tak si samozřejmě zvolím mnohem snadnější cestu. Ulcerózní kolitida totiž není to jediné, co mě potkalo.

V mých 22 letech mě strašlivě zasáhla smrt mého prvního partnera. Právě ta odstartovala pankolitidu, nejhorší variantu kolitidy. Teď už je to 15 let, ale stále to bolí. Nelituju toho, že už ho nemám po boku, ale lituji jeho života. Života skvělého mladého kluka, který dělal svět lepším.

O pár let později jsem dostala ještě několik velmi bolestných „ťafek“. Celkem jsem byla totiž 8x těhotná a z toho máme s mým mužem jen dvě zdravé děti. Mám za sebou dokonce 5 zamlklých těhotenstvích a 1 mimoděložní.

Co myslíš, jaký vliv má tedy strava na uzdravení u ostatních?

Naše zdraví bych přirovnala k trojnožce. Jednu nohu tvoří vliv psychiky a emocí, druhou strava a životní styl, a třetí pak (epi)genetika a faktory, které nejsme zase tolik schopni ovlivnit.

Když bude jedna noha v nepořádku, nebude trojnožka stát buď vůbec nebo se bude viklat. Dobrou zprávou je, že už se mluví i o tzv. epigenetice, která tvrdí, že genetické přepoklady jsme schopni ovlivnit a “špatné” geny se ani nemusí projevit.

Přesně tak. Vedu kurzy zdravého vaření a taky dělám konzultace. A lidi mi občas říkají: „Ale já všechno dodržuji a přesto mi ta zdravá strava nefunguje.“

Pak zjistíme, že jsou vnitřně nešťastní a nespokojení. Bez pohody a radosti v životě to prostě nefunguje tak, jak by mohlo.

Už jsi tu zmiňovala slovo poslání. Je právě výživa tvým posláním?

Mně vlastně přijde docela vtipné, že si spousta lidí myslí, že je to právě to výživové poradenství. Ale ve skutečnosti moje poslání leží ještě trošku někde jinde. Poradím s výživou a současně je mým největším darem to, že umím své klienty provést nejrůznějšími obtížemi, které je v životě potkají.

A co tvoje kniha Příběhy českých superpotravin? Ta je jen o jídle a potravinách, jak název vypovídá?

Ano i ne. Samozřejmě se v ní dozvíte, jaké vitamíny a prospěšné látky ta která potravina obsahuje, ale najdete tam také krásné příběhy, povídání nazvané “když jídlo mluví” i celkový pohled na potraviny a stravu podle ročních obdobích.

Je o potravinách, které se taky můžou honosit přezdívkou superpotraviny. Zařadila jsem tam med, ořechy, česnek, cibuli, borůvky, lněné a konopné oleje, maliny, ocet, máslo, sádlo nebo třeba kysané zelí a mnoho dalších. Celkem 25 českých a slovenských superpotravin.

Co jsou vlastně superpotraviny a jak nám pomáhají?

Superpotraviny nemají žádnou kategorii. Dá se tam zařadit téměř každá kvalitní potravina z přírody, protože téměř každá obsahuje super prospěšné množství jedné nebo více účinných a zdraví prospěšných látek. Některé obsahují hodně vitamínů, jiné nejrůznější antioxidanty, enzymy nebo třeba taky prospěšné tuky. A nejsou to jen potraviny z ciziny.

Proto jsem do knihy vybrala zástupce ovoce, zeleniny, ale taky tuky (máslo, sádlo, lněné, konopné a dýňové oleje) nebo med, které se dají posbírat v lese, vypěstovat nebo koupit od našich zemědělců a včelařů. Prostě takové, které tu historicky už mají svoji tradici.

V knize najdete navíc tipy z naší lidové i tradiční čínské medicíny a taky víc než 50 receptů. Na tom je vtipné to, že nejsem ta, která ráda tvoří recepty a baví ji svůj čas trávit v kuchyni.

Kdo mě zná déle, ví, že v osmnácti byl můj největší kulinářský výtvor chleba namazaný máslem a marmeládou. :) Jenže postupně, právě i se svým zhoršujícím se zdravím, jsem se musela naučit vařit.

Vařím velmi dobře a chutně a dnes bych svoje vaření v nadsázce charakterizovala slovy vařím nerada, ale s láskou. Tvrdím, že s jakou myšlenkou jídlo vaříme nebo jíme, s takovou energií na nás působí.

Proto si s chutí dám občas i to “nezdravé”, ale dám si to s radostí. Stejně tak s láskou pro sebe i svoje milované usmažím třeba řízky. Pokud je to občas a s tímhle přístupem, nemůže nám takové jídlo z dlouhodobého hlediska ublížit.

Všimla jsem si, že ke knize taky nabízíš za výhodnější cenu výživově-emoční konzultace. Můžeš nám prosím vysvětlit, co přesně taková konzultace obnáší?

V názvu je tam vetknuté právě to, že to není jen výživová konzultace. Nejčastěji začínám s celkovým pohledem na výživu i konkrétní stravovací možnosti a potřeby klienta, ale dost často pak spolu přecházíme i k celkovému pohledu na život a na psychiku.

S jednou klientkou jsme se nakonec přes výživu dostali až na její vztahy k mužům. Pomohla jsem jí Mentální harmonizací a různými technikami zpracovat komplikovaný vztah s otcem. Právě ten jí přinášel hodně problémů, které vyústily až v problémy se zažíváním.

Původně mě ale vyhledala kvůli dráždivému tračníku a tomu, co má v tomhle případě jíst. A jsme zase u propojení psychiky a emocí s jídlem a zdravím a taky u sebelásky a laskavosti. Laskavosti sám k sobě i ke svému okolí.

Když jsem pročítala Tvůj blog, tak mě zaujalo, že se popisuješ jako “výživová poradkyně a laskavá průvodkyně”. Moc se mi spojení “laskavá průvodkyně” líbí.

Přivedlo mě k myšlence, jestli na té naší cestě (třeba za vysněnou postavou) nejsme na sebe příliš přísní? Jestli se zbytečně nebičujeme za to, že jsme támhle ujeli nebo porušili nějaké pravidlo naší diety?

Ano, dost často se to děje. Nejčastěji potřebujeme odpustit sami sobě, že občas zhřešíme. A nejen v jídle. Myslím, že bychom už kvůli tomu, že je přirozené hřešit, neměli držet žádné diety. ;) Že stačí jíst tak nějak rozumně a vyzkoušet si, co mi dělá dobře a co ne. Na to skvěle funguje jíst jednoduše.

Moje rada zní – zkuste na nějakou dobu vysadit nejčastější „strašáky“ naší doby. Nebo je jezte méně. To znamená omezte pečivo (i bezlepkové, protože „chudák“ lepek za některé naše problémy často ani nemůže, často víc vadí tzv. pečená mouka), jezte méně cukru, sladkostí a také kravských mléčných výrobků a mléka.

Co nejvíce vařte a jezte jídla ze základních potravin. A neřešte, že si občas s chutí dáte na grilovačce nějakou dobrotu nebo v cukrárně dortík.

Přiznání o tom, jak my samy s Verčou Hájkovou rády jíme kebab a párek v rohlíku, najdete ve videu nebo v audio záznamu zhruba od 27. minuty (konkrétně 27:40).

Najdete tam i další zajímavé informace, které už se do článku nevejdou. Například:

  • proč si obě s Veronikou myslíme, že i ve stravě platí Parretovo pravidlo 80:20
  • v čem je dobré holubí maso a proč jsem měla chuť otrávit dědečkovy holuby barvičkami jako ve filmu Slunce, seno…
  • proč lidi s oslabenou energii sleziny mají rádi sladké a ti, co mají oslabenou energii ledvin, zase slané
  • o tom, že děti často ještě jedí „správně“ a intuitivně
  • i o tom, proč některé děti raději sladké a jiné třeba klidně i zavináče jako děti Veroniky Hájkové

Závěrem vás zvu do svého 28 denní online programu Pohoda a mentoring pro unavené ženy. Během 28 dní vás provedu za pomoci e-mailu a FB skupiny jednoduchými tipy a triky, jak si dopřát čas pro sebe a jaké tipy dlouhodobě fungují, když jsem unavené a podrážděné.

Začínáme v pondělí 27. 7. a podrobnější informace najdete tady.

Veronika Hanzlíková
Učím, jak se "nepo" ze života ani z jídla. Nejen proto, že žiju s diagnózou ulcerózní kolitidy, chronického zánětu střev provázeného často urputnými průjmy, ale taky proto, že jsem si v životě zažila už mnoho bolesti a už mě máloco rozhodí. :)

Díky tragické ztrátě prvního životního partnera, několika nepodařeným těhotenstvím a dalším problémům jsem začala makat na svojí mysli, emocích a také stravě. Nazývám to Vědomou a také laskavou výživou pro harmonii těla a duše - je to o laskavém a vědomém přístupu nejen ke stravování, ale také sám k sobě, svému tělu a duši. Víc o mně si přečtěte zde>>

Jsem autorkou tištěných a elektronických knih a videokurzu:

- 10 klíčů k tajemství potravin (elektronická)>>

- Příběhy českých superpotravin (tištěná)>>

- Ulcerózní kolitida a Crohnova choroba - jak žít a jíst kvalitně>>

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.