Silná, pokorná a laskavá aneb rok 2016

/ akupunktura, bilancování, lískové oříšky, nehmotné dary, nepodařené těhotenství, potrat, požehnání, těhotenství, ztráta

Seděla jsem v setmělé kuchyni s vánočním stromečkem za zády. Blížila se půlnoc Štědrého dne a mně bylo moc smutno. Před spaním jsem se rozplakala svému muži v náručí a namísto spánku zamířila raději k počítači. Na takové psychické propady mi pomáhá psát. Tentokrát až do půl druhé v noci.

Psala jsem dopis Ježíškovi

Už dávno jsme sice měli rozbalené všechny dárky a Štědrý den i večer byl příjemný, jenže… ne nadarmo se říká, že vánoční svátky nás táhnou i do hlubin našich duší a nejsou jen úžasnými svátky klidu a míru. Ano, můžou být, ale také můžou být obdobím bilancování, hodnocení, někdy i samoty a smutku.

A na mě ten smutek padl. Možná v souvislosti s mým měsíčním cyklem, možná v souvislosti s dalším krásným i náročným rokem. Nebudu vám přepisovat, co vše jsem psala Ježíškovi. Bilancovala jsem však celý rok. Nejprve ty bolestné události a postupně jsem se ze smutku vyhrabala do toho krásného a pozitivního.

Prosila jsem Ježíška o nehmotné dary do toho dalšího roku. Navíc mám v únoru narozeniny, tak jsem mu poslala pár tipů na narozeninové dárky. Každý rok píšu Ježíškovi před Vánoci, ale tentokrát jsem dopis nestihla. Napravila jsem to alespoň o sváteční noci.

Přesto mi Ježíšek už na Štědrý den donesl moc hezké dárky:

  • krabici lískových oříšků – 3,2 kg lískových oříšků nebo-li 32 desetidekových balení – asi Ježíšek četl můj oslavný oříškový článek.
  • dva poukazy na akupunkturu – tradiční čínská medicína a akupunktura je něco, na co nedám dopustit na své cestě za zdravím.
  • krásný kalendář 2017 od Lucie Ernestové – Ježíšek se strefil a to ani nevěděl, že už jsem se asi dvakrát rozhodovala, zda si kalendář mám pořídit sama nebo ne.

Z těch nehmotných darů mi přinesl mnohá požehnání a také poučení. Ale bez mé osobní práce na sobě by ta požehnání a přetavení bolestného do darů také nebyla.

  • V tomto roce jsem se naučila přijímat i svoje negativní emoce. Učila jsem se pracovat se vztekem, který ze mě úžasně umí vytáhnout moje dvou a půlleté dítě. Absolvovala jsem kurz Mé Nové Já Terezy Kramerové a ve chvílích krize jsem poznala sílu Bachových esencí.

Prožila jsem „coming-out“

Mým i manželovým rodičům jsem řekla pravdu o svých těhotenstvích. Dříve jsem se snažila je před svojí bolestí chránit, ale kvůli sobě, kvůli nim i kvůli okolí jsem se letos rozhodla s nimi svoje trápení sdílet. Navíc bych tímhle odhalením ráda poskytla možnost sdílení a podpory ostatním ženám, které podobně jako já prožily zamlklé nebo mimoděložní těhotenství či spontánní potrat.

Byla jsem totiž už tolikrát těhotná, že téměř ta těhotenství přestávám počítat. Kromě synka se však žádné z těch dětí nenarodilo. Těhotenství vždy skončilo v prvním trimestru a jak říkala paní primářka na imunologii – vyzkoušela jsem si všechny učebnicové příklady toho, jak si příroda umí zařídit ukončení těhotenství, pokud vše není v pořádku. Jen jsem většinou při těch koncích bohužel musela i na operační sál.

Nikdy, a nic mi při různých vyšetření nenašli, takže je opravdu vůle Boží, že máme s mým mužem zdravé dítě. A také je v rukou přírody (Boha), jestli k nám přijde ještě další dítě nebo ne. O tom jsem však původně zde psát nechtěla. Detailně jsem své těhotenské anabáze letos v listopadu popsala pro blog Magicky ženská s názvem Ztratila jsem pocit ženskosti.

Letošní Štědrý den jsem proto byla opět smutná i kvůli další ztrátě mého nenarozeného děťátka. Letos jsem kvůli tomu na operačním sále dokonce ležela dvakrát v jeden a ten samý den. Co mi bylo platné, že jsem se tehdy mohla radovat z prvních krůčků mého profesního a odborného dítěte – e-knihy 10 klíčů k tajemství potravin, když mě narkóza i hormony z těhotenství zase skolily psychicky.

Naštěstí jsem se z toho dna vždy vyhrabala a většinou i o dost silnější

Jen některé jizvy už nezmizí. Především psychické. Proto s vámi sdílím tohle „zákulisí“ nejen letošního roku a doufám, že přestože nepíšu jen o hezkých věcech, vás alespoň virtuálně pohladím svými slovy. Protože bolestné prožitky a stálá cesta za zdravím svým i mých blízkých mě přivedly v průběhu roku k celostnímu poradenství pro zdraví a výživu. Již dlouho jsem nedělala klasické výživové poradenství, ovšem nyní se přetransformovalo do jiných sfér – zdravotních,  možná trochu alternativních a pro někoho snad i ezoterických.

Změna příběhu

Původně jsem měla v úvodu svého životního příběhu tato tři slova: „Vyrovnaná, štíhlá a krásná“. Po psychickém propadu a pak zase cestě nahoru v noci z 24.prosince na 25. jsem si slova změnila na:

„Silná, pokorná a laskavá“

Mám pocit, že mě charakterizují nyní lépe a povím vám proč.

Nejsem vyrovnaná, ale spíše silná

  • Brečím, když mi někdo šlápne na bolavé místečko v srdci. Brečím kvůli nespravedlnosti i vlastní sebelítosti.
  • Někdy křičím na svého syna a vztekám se, protože jsem se dřív v životě nenaučila, jak s emocí vzteku pracovat. Už jsem mu mnohokrát dala na zadek. Bohužel párkrát kvůli tomu, že jsem nedokázala zvládnout svůj vlastní vztek. Nelíbí se mi to a učím se s tím vším pracovat.
  • Mám záchvaty pláče a sebelítosti. Obvykle v premestruačním období.

Přesto jsem se zvládla letos poprat s dalšími nepodařenými těhotenstvími a ještě mám (snad) sílu a touhu po dalším dítěti. Umím svá trápení dát do slov, sdělit je svému muži a otevřít je světu i v podobě článků. Začínám čím dál víc chápat, že každý máme svoje bolestivá místa a je zbytečné z nich vyrábět tabu a tajemství. Je potřeba o nich mluvit.

Většinu času jsem dobrá matka

Učím se být plně autentická nejen pro svého syna, muže a rodinu. Učím se přijímat i ty nepříjemné a hluboké emoce v nás, které nikomu nejsou příjemné. Ale jsou tu. Svět je krásné místo, ale patří do něj všechny emoce i události.

Ne nadarmo platí čínská monáda jin-jang, kterou jsou letos dostala jako ručně připravený dárek od jedné své klientky a troufám si říci teď už i kamarádky s tímhle textem:

Ať tento symbol rovnováhy bude Ti sílu dopřávat a svým působením bude i ochranu dávat. Ať každý pohled na něj srdce Tvé zahřeje, ať připomene Ti vždy, že někdo, kdo nedávno poznal Tě, moc rád za to je!

Harmonie těla a duše - monáda jako dárek - Veronika Hanzlíková

Nejsem štíhlá, ale pokorná

Proč jsem zaměnila štíhlou za pokornou? I když stále jsem podle různých měřítek štíhlá, nepovažuji to za zásadní informaci. Ano, jsem výživová poradkyně. Ano, tyto stránky se mimo jiné věnují dobrému jídlu. Ale… Celý život mám sklony k přibírání na břichu.

„Ta se má, když jen na břichu,“ si asi řeknete.

Jenže letos mi ta malá pneumatička konečně začíná být jedno. Nevyprdla jsem se na dobré stravování a kvalitní stravu, ale vyprdla jsem se na svoji touhu mít dokonalé tělo. Tím vším, čím jsem si v posledních měsících a letech prošla, mě poznamenalo. V dobrém i zlém. Doslova. Vidím nedokonalosti na své pleti i na svém břichu. Ale jsem pokorná k sobě, ke své cestě i k ostatním a už si za to nenadávám.

Přijímám svůj náklad, někdy možná úděl, ale taky většinu času přijímám radosti a dary, kterých se mi také dostalo požehnaně.

Jsem možná krásná, ale laskavá je trefnější

Z mnoha pohledů jsem krásná. Fyzicky i duševně. Z toho fyzického pohledu se můžete přesvědčit v časopise Žena a život ;-) Už se moc těším, až se s vámi budu moci podělit o fotky z čísla 2/2017, kde se mnou vyjde rozhovor o stravě a životě s ulcerózní kolitidou a k rozhovoru budou opravdu krásné fotky jako z idylického francouzského kavárenského života :-)

Z pohledů do zákoutí mé duše v některých článcích ale možná tušíte, že jsem laskavá. Někdy mám pocit, že jsem laskavější k ostatním, než sama k sobě. Navíc slovo laskavá pochází ze slova láska. A sdílení lásky k životu je něco, čím svoji vnitřní krásu snad umím předávat dál.

Vzniklo mnoho dobrého

Začátkem roku jsem pro vás připravila E-mailový klub Tělo a duše v harmonii. Každý týden připravuji laskavé zprávy o jídle i životě v souladu se svojí duší. Někdy se dělím o osobní historky, jindy o články své i jiných. Moje laskavé zprávy jsou prý opravdovým pohlazením pro duši. Jsou takovým mým dalším dítětem spolu s již zmíněnou e-knihou 10 klíčů k tajemství potravin (aneb jak nesednout na lep potravinářskému průmyslu).

E-kniha je pro všechny, kteří chtějí jíst kvalitně a bez toho, aniž by museli poslouchat reklamní tvrzení nebo propagátory různých diet a výživových směrů. Tato e-kniha se tak řadí mezi mé profesní děti – je mým vrcholem odborných i životních znalostí ;-)

Jsem také velmi hrdá na články ze Seriálu o životě, které můžou inspirovat i vás, například:

Mám také radost z rozhovorů se zajímavými ženami. Velký ohlas mělo povídání nejen o makrobiotice a paleo stravě s aromaterapeutkou a lektorkou jazyků a jógy Olgou – najdete je zde.

Velkou a důležitou kapitolou je Když jídlo mluví

Díky vědmě Evě Pitnerové také letos vzniklo oblíbené, hravé a neobvyklé povídání o jídle a jeho vlivu na naše emoce, čakry, mysl i duši. Jmenuje se Když jídlo mluví a vedlo také k sepsání nové digitální knihy 21 příběhů českých superpotravin aneb když jídlo mluví.

V Když jídlo mluví jsem pro vás připravovala například povídání o:

  • čokoládě, kokosu, banánech, chlebu, oříšcích, kustovnici, tvarohu a třeba i cibuli – na blogu
  • hruškách, švestkách, cukroví a dalším potravinám a pochutinám – na Facebooku

V 21 příbězích českých superpotravin naleznete povídání například o:

  • medu, brokolici, rybízu, borůvkách, másle, sádle, zelí, dýních a mnoha dalších (povídání se týká celkem 21 „superpotravin“)

Nezahálela jsem ani v receptech, i když jak už jsme párkrát psala – nejsem „receptová“. Několik nových receptů naleznete zde.

Chce se mi říci „a to je konec, přátelé“…

Ale není to konec, je tu začátek dalšího roku a doufám, že bude zase o kus lepší než ty minulé…

Přeji vám všem, mým čtenářům, hodně zdraví, štěstí a lásky po celý další rok!

Děkuji za přízeň a těším se na vás zde na stránkách nebo třeba na Facebooku.

Také se těším na vaše komentáře. Můžete je psát zde, nebo mi třeba napsat na e-mail info@veronikahanzlikova.cz.

Podobné články

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *